Cedr (Cedrus)
Cedrus — cedr atlaský, himálajský a libanonský: druhy, pěstování a péče
Cedry jsou impozantní stálezelené jehličnaté stromy, které dorůstají do výšky 20–30 m. Mají rády slunná a chráněná stanoviště s hlubokými, svěžími a propustnými půdami. Kvetou na podzim (září–říjen) a množí se výsevem a roubováním. Rod Cedrus zahrnuje čtyři druhy, které patří do čeledi jedlovitých (Abietaceae).
Jehlice cedru se vyskytují ve dvou uspořádáních – na prodloužených výhonech jsou spirálovitě rozmístěné, na krátkých výhonech tvoří husté svazečky. Samčí květy jsou žluté, samičí purpurové a vejčité. Po dozrání (za 2–3 roky) se šišky rozpadají přímo na stromě. Cedry jsou dlouhověké a dosahují majestátních rozměrů, potřebují mírné klima a vlhké ovzduší, mladé rostliny je třeba chránit před mrazy.
Druhy cedru: cedr atlaský, himálajský a libanonský
Cedr atlaský (Cedrus atlantica)

Tento vysoký strom je původem z pohoří Atlas v Maroku a Alžírsku. Mladé stromy mají pravidelnou, široce kuželovitou korunu, která u starších stromů přechází do široké a nepravidelné. Jehlice jsou modrozelené, asi 3 cm dlouhé. Často se vysazují dekorativní formy:
'Fastigiata': široce sloupovitý růst, jehlice svrchu světle zelené, zespodu modrozelené.'Glauca': ocelově modré jehlice, dekorativní forma.'Glauca Pendula': husté převislé větve a vzpřímený kmen.
Cedr himálajský (Cedrus deodara)

Tento původem z Himálaje vysoký strom má kuželovitou korunu a převislé větévky. Jehlice jsou měkké, svěže zelené, dlouhé 2–6,5 cm. U nás není dostatečně mrazuvzdorný, ale stříbřité formy, jako 'Karl Fuchs' nebo 'Kaschmir', jsou otužilejší.
Cedr libanonský (Cedrus libani)

Charakteristický široce kuželovitou korunou v mládí, která ve stáří přechází do deštníkovitého tvaru. Jehlice jsou 2–3 cm dlouhé, sytě zelené. Vyskytuje se především v Malé Asii a pohoří Taurus. Varieta 'stenocoma' z Turecka je nejotužilejší a má úzkou, smrkovitě štíhlou korunu.
Cedr převislý a zakrslé formy do menší zahrady

Základní druhy cedru jsou po desítkách let stromy vysoké přes 20 m, do běžné zahrady se proto nehodí. Pěstitelé je nahrazují převislými a zakrslými kultivary, které mají stejné jehlice i barvu, ale mnohonásobně menší vzrůst:
- Cedr atlaský ‚Glauca Pendula‘ — nejčastěji sázený převislý cedr. Roubuje se na kmínek, takže jeho konečná výška odpovídá výšce roubování (obvykle 1,5–3 m), a splývavé modré větve se dají vést po opoře do stran.
- Cedr himálajský ‚Pendula‘ — měkké, svěže zelené jehlice a široce převislý habitus; hodí se k jezírku nebo nad opěrnou zeď.
- Cedr himálajský ‚Feeling Blue‘ — zakrslá modrá forma s polštářovitým růstem do zhruba 1 m, vhodná do skalky i do velké nádoby.
- Cedr libanonský ‚Nana‘ — pomalu rostoucí kompaktní kultivar do 1,5 m, oblíbený i jako bonsaj.
Převislé formy se nestříhají do tvaru. Jediný zásah, který potřebují, je vyvázání terminálního výhonu k opoře v prvních letech po výsadbě — bez něj strom nezíská kmínek a zůstane poléhavý.
Pěstování cedru: stanoviště, výsadba a hnojení
Cedr patří mezi náročnější jehličnany — na rozdíl od nenáročného jalovce chce plné slunce, závětří a hlubokou, propustnou půdu. Na těžkém, zamokřeném jílu strádá stejně jako tis nebo modřín. S dobře zvoleným místem pak vydrží desítky let bez velké péče.
- Výsadba: nejlépe brzy na jaře, aby měl strom celou sezónu na zakořenění. Kořenový bal se sází v úrovni terénu, nikdy hlouběji, a vyšší stromky je nutné první dva roky kotvit.
- Zálivka: první tři sezóny pravidelně a vydatně, zvlášť v suchém podzimu — stálezelené jehličí odpařuje vodu i v zimě.
- Zimní ochrana: mladé rostliny snesou mráz hůř než dospělé stromy. Nejzranitelnější je cedr himálajský, u nějž se vyplatí vybrat otužilý kultivar a stinit ho před zimním sluncem.
- Řez: cedr se v koruně neřeže. Odstraňují se jen suché a poškozené větve, ideálně na konci zimy.
- Cedr v květináči: zakrslé formy vydrží v nádobě roky, potřebují ale kyselejší propustný substrát a v zimě chráněné stanoviště, protože kořeny v nádobě promrzají.
Hnojení řešte na jaře, na začátku rašení. Jehličnanům svědčí pozvolna působící organické hnojivo — Hnojík se rozpouští ve vodě, nepálí kořeny a kromě živin dodá půdě organickou hmotu, která u mělce kořenících jehličnanů zlepšuje zádrž vody. U vzrostlých stromů zalévejte v okruhu obvodu koruny, ne u kmene — sající kořeny jsou právě tam.
Cedrové dřevo, šišky a semena cedru

Šišky cedru se poznají na první pohled: stojí na větvích vzpřímeně, tedy naopak než u smrku, kde visí dolů. Nikdy nespadnou vcelku — na zemi po nich zůstane jen dřevnaté vřeteno. Semena se sbírají právě z rozpadajících se šišek a vysévají se po chladné stratifikaci; sazenice roste zpočátku pomalu a první roky potřebuje chráněné místo.
Cedrové dřevo je lehké, trvanlivé a intenzivně voní silicemi. Používá se na obklady, truhly, tužky i na destilaci cedrového oleje. Pozor na obchodní názvy: většina „cedrových“ prken a obkladů na českém trhu není z rodu Cedrus, ale ze zeravu obrovského nebo z jalovce viržinského.
Který cedr není pravý cedr: červený, sibiřský a japonský

Pod jménem cedr se běžně prodávají tři dřeviny, které do rodu Cedrus nepatří. Rozdíl je vidět na první pohled — pravý cedr má tuhé jehlice nahloučené ve svazečcích na krátkých výhonech:
- Červený cedr = zerav obrovský (Thuja plicata). Má ploché šupinaté větévky a v zahradách se sází hlavně na živé ploty a stříhané keře.
- Sibiřský cedr = borovice sibiřská (Pinus sibirica). Jehlice má po pěti ve svazečku a právě z ní pocházejí „cedrové oříšky“.
- Japonský cedr = kryptomerie japonská (Cryptomeria japonica) s šídlovitými, k větévce přitisklými jehlicemi.
Na nároky to má praktický dopad: zerav i kryptomerie snesou vlhčí a stinnější stanoviště než pravý cedr, zatímco borovice sibiřská je z celé skupiny nejotužilejší. Podobně se pletou i cypřiše s cypřišky.