Hyacint (Hyacinthus orientalis)

• Typ: Oblíbená cibulnatá rostlina pro zahradu a do bytu.
• Stanoviště: slunné, suché a teplé.
• Výška: 15-25 cm.
• Doba kvetení: duben-květen.
• Množení: dceřinými cibulkami.

Hyacint z čeledi liliovitých (Liliaceae) se dostal do Evropy z východního Středomoří a zpočátku byl pěstován hlavně v Holandsku a ve Francii. Cibule hyacintu je vejčitá až mírně stlačená a má purpurově fialovou až bělavou slupku. Barva slupky poněkud souvisí s barvou květu. Přízemní masité listy mají úzce kopinatý tvar a na špičce jsou mírně stažené. Vonné nálevkovité květy s nazpět ohnutými cípy jsou sestavené v hroznech. Obsahují éterický olej, používaný ve voňavkářském průmyslu. Hyacinty kvetou podle odrůd od začátku dubna do května.

Hyacinty nejlépe prospívají v propustné, písčitohlinité půdě, která nezadržuje přebytečnou vlhkost. Nesnášejí přemokření, které způsobuje hnilobu cibulí. Při výsadbě na záhon se cibule sází na podzim (září–listopad) do hloubky asi 10–15 cm a s rozestupem 12–20 cm.

Po výsadbě se doporučuje záhon přikrýt vrstvou mulče nebo listí, které chrání cibule před mrazem. Na jaře, po objevení prvních výhonů, lze rostliny přihnojit přírodním hnojivem Hnojík, které podporuje silný růst a bohaté kvetení. Jarnímu přihnojení celé zahrady se věnujeme v článku univerzální hnojivo.

Praktické rady pro pěstování v nádobách najdete v článku Jak pěstovat hyacint v květináči.

Po odkvětu je vhodné odstranit květní stvoly, aby rostlina nevysilovala tvorbou semen. Listy se ponechají, dokud nezvadnou – v té době totiž cibule ukládá živiny pro příští sezónu. Cibule lze po zatáhnutí vyjmout, usušit a uchovat na suchém místě až do další výsadby.

Hyacinty se používají k výsadbě na záhony, do skupinových výsadeb, truhlíků i interiérových nádob. Díky široké škále barev se často kombinují s tulipány a narcisy.

Pro výsadbu hyacintů na záhon platí:

Hloubka výsadby a vzdálenost mezi cibulemi či hlízami jsou orientační rozpětí: v lehké půdě sázejte spíš hlouběji, v těžké mělčeji.

• Kdy. V říjnu. Hyacinty nejlépe vyniknou v samostatných skupinách jedné barvy.
• Kam. Na slunce, do lehčí, humózní a výživné půdy. Těžká, kyselá nebo zamokřená půda je pro ně zcela nevhodná, cibule v ní hnijí.
• Jak hluboko a jak daleko. Cibule sázejte asi 10–15 cm hluboko (měřeno ke spodku cibule). Ve volnější skupině jim nechte kolem 20 cm, v hustém jednobarevném záhonu stačí 12–15 cm.
• Hnojení. Stejně jako u tulipánů: záhon předem vyhnojte rozloženým kompostem, ne čerstvým hnojem, a na jaře po vzejití přihnojte slabou dávkou. Hyacint patří k náročnějším cibulovinám. Bez pravidelného hnojení jeho květenství rok od roku řídne.
• Zimní kryt. Na zimu přikryjte výsadbu vrstvou listí nebo kompostu a brzy na jaře ji odhrňte.
• Po odkvětu. Semeníky ze stvolu stáhněte. Rostlina by jinak vložila sílu do semen a cibule by zůstala malá.
• Vyzvedávání. Nejlépe každý rok, jakmile začnou žloutnout listy. Cibule očistěte, osušte a do podzimní výsadby uložte v suchu při pokojové teplotě, podobně jako tulipány.

Na záhon můžete vysadit i cibule hyacintů, které vám v zimě kvetly v květináči. Vykvetou i v dalších letech, květenství však mají vždy drobnější a řidší. Postup rychlení je v článku rychlení cibulovin.

Hyacint tvoří dceřiné cibulky jen málo, proto se množí uměle poraněním cibule. Doma je to spíš pokus pro trpělivé, protože od nařezání do prvního květu uplynou čtyři roky.

1. V červnu vyzvednuté zdravé cibule nařízněte odspodu třemi řezy do hvězdice, přes podpučí asi do třetiny výšky cibule.
2. Řezné rány zasypte práškovým dřevěným uhlím.
3. Cibule uložte řezem dolů do teplé místnosti s teplotou 24–26 °C a vysokou vzdušnou vlhkostí, kolem 85–90 %. Na ranách se postupně vytvoří drobné cibulky.
4. Koncem října vysaďte mateční cibule i s cibulkami do záhonu.
5. Příští rok cibulky oddělte a pěstujte je na záhonu ještě 3 roky, než dorostou do velikosti, která kvete.