Kdouloň obecná (Cydonia oblonga): strom, plody kdoule a odrůdy
Ovocná dřevina s voňavými zlatožlutými plody. Kdy kdoule sklízet, jak kdouloň pěstovat a které odrůdy vybrat.
Ovocná dřevina vysoké užitkové a okrasné hodnoty; používá se i jako slabě rostoucí podnož pro hrušně.
Stanoviště: v teplé poloze; kdouloň není náročná na půdu, ale nesnáší zamokřené a silně vápenité půdy.
Výška: 3-5 (8) m
Plocha pro rostlinu: 9-25 (36) m²
Doba kvetení: konec května
Množení: jako podnož kopčením, velkoplodé odrůdy očkováním
Kdouloň z čeledi růžovitých (Rosaceae) je zajímavá, ne však běžná ovocná dřevina. Dříve se vysazovala častěji nežli dnes. Větší význam má v Rusku, v Turecku, v balkánských zemích a pěstuje se také v zámoří.
Pěstování kdouloně: půda, hnojení a zálivka
Aby se nepoškodily kořeny podnože, které rostou blízko pod povrchem, má se půda obdělávat pouze mělce. Dobře se osvědčuje přikrytí půdy organickým materiálem. Hnojí se jen při zjištěném nedostatku hlavních živin, přičemž dávka čistého dusíku na počátku vegetace nemá být vyšší než 6 g/m². Zálivka je nejúčinnější v době květu a nejsilnějšího vývinu plodů, tedy hlavně od srpna do poloviny září.
Sklizeň: kdy sklízet kdoule
Jakmile asi od poloviny října spadnou první plody, je čas ke sklizni. Zralé plody jsou zlatožluté a intenzivně voní. Ne zcela vybarvené a nazelenalé plody se ponechávají déle na stromě, aby zežloutly. Časněji se sklízejí plody, které se mají dále přepravovat.
Hnědá dužnina kdoule při pozdní sklizni
Při pozdnější sklizni dužnina mírně hnědne, avšak tím se neomezuje použitelnost plodů.
Popis jablkovitých (A) a hruškovitých (B) odrůd kdouloně
| Odrůda | Tvar plodu | Velikost plodu | Vzrůst | Sklizeň | Chuť | Poznámky |
|---|---|---|---|---|---|---|
| ‚Bereczki‘ (B) | Hruškovitý | Velký až velmi velký | Silný, vzpřímený | Dobrá, raná | Jemná, aromatická | Náročná na teplo, dužnina vařením červená |
| ‚Champion‘ (B) | Hruškovitý | Středně velký | Středně silný, vzpřímený | Dobrá, velmi raná | Mírná, příjemná | Teplé polohy, poměrně mrazuvzdorná |
| ‚Konstantinopeler‘ (A) | Jablkovitý | Středně velký až velký | Středně silný, široký | Dobrá, raná | Aromatická | Robustní, poněkud citlivá na mráz |
| ‚Portugalská kdouloň‘ (A) | Jablkovitý | Velký | Silný, vzpřímený | Uspokojivá | Mírná, velmi dobrá, vařením červená | Nenáročná, dužnina poměrně mrazuvzdorná, dužnina zůstává bílá |
| ‚Leskovacká kdouloň‘ (A) | Jablkovitý | Velký až velmi velký | Silný, široký | Velmi dobrá, raná | Příjemně kořenitá | |
| ‚Ronda‘ (B) | Hruškovitý | Velký | Silný až velmi silný | Velmi dobrá, raná | Výrazná | Výborná pro šťávy |
| ‚Vranja‘ (B) | Hruškovitý | Velký | Silný, keřovitý | Velmi dobrá | Sladkokyselá | Méně choulostivá, dlouho uchovatelná |
Kdouloň jako strom, nebo keř: vzhled, květy a plody kdoulí
Kdouloň častěji roste jako planý nebo pěstovaný keř nežli jako strom. Může se dožít věku 50 i více let. Původní formy pocházejí z Kavkazu, Turkestánu a ze severního Íránu. Staří Řekové nazývali kdouloň „kydonijské jablko“, protože plody dováželi z oblasti Kydonie na Krétě. Odtud se odvozuje dnešní rodové jméno Cydonia. V antické mytologii, při svatebních obřadech a v léčitelství měla kdoule od pradávna významné místo.
Listy: vejčité až oválné, kožovité, celokrajné a na rubu plstnatě chlupaté.
Květy: světle růžové až růžové s tmavšími žilkami, velké (5-7 cm), jednotlivě postavené, vonné, často vyhledávané včelami.
Plody se využívají hlavně k přípravě kompotů, marmelád, želé, ovocných past a kandovaného ovoce. Vytlačená šťáva je sice trpká a kyselá, ale pro směšování s jinými ovocnými šťávami je velmi vhodná. Počáteční růst po výsadbě bývá silný, postupem času se však zeslabuje. Plná sklizeň začíná od osmého roku. Ze stromu lze sklidit 40 kg a více plodů.
Nároky na stanoviště: kde se kdouloni daří
Kdouloň snese i méně úrodné půdy, nejlépe se jí ale daří na teplých místech v kypré, humózní a přiměřeně vlhké půdě. Na suchých vápenitých půdách neprospívá. V půdách zamokřených a bohatých na vápno trpí chlorózou. Dřevo špatně snáší silné zimní mrazy, proto je důležitá chráněná poloha. Rostlina poškozená mrazem však dobře regeneruje.
Choroby a škůdci kdouloně
- Monilie napadá květy, mladé listy a plody, způsobuje jejich odumírání. Důležité je odstraňování postižených orgánů.
- Hnědnutí listů se postupně rozšiřuje a na podzim postihuje i plody.
- Škůdci: Na počátku vegetace mohou kdouloně napadnout housenky drobných motýlů a v době kvetení mšice. Červivost plodů je vzácná.
Výsadba a řez kdouloně
Pěstování: Při výsadbě stromu je nutno počítat s plochou 9-25 m². Osamocená rostlina je většinou dostatečně plodná, ale cizosprášením s jinou odrůdou se výnos zvyšuje. Řez je potřebný jen zpočátku pro utváření volné kostry hlavních větví. Koruna se vytvoří dobře bez větších zásahů a později postačuje občasný prosvětlovací řez.
Kdouloň: množení, kdouloň jako podnož a kdoulový sýr
Kdouloň pochází nejspíš z Íránu a pěstuje se od pravěku. U nás dorůstá 4–6 m, v subtropech až 7 m. Kvete ze všech ovocných dřevin nejpozději, až po vyrašení listů, takže jarní mrazíky květům obvykle neublíží. Dřevo je ale na mráz citlivé podobně jako u broskvoně. Sázejte ji proto do teplých poloh, chráněných před severním větrem. Když vymrzne, dokáže obrazit.
Jak kdouloň množit
- Semeny: semena z čerstvých plodů vysejte na podzim, nebo je přes zimu stratifikujte a vysejte na jaře. Semenáče bývají u nás odolnější.
- Vegetativně: odkopky (kořenovými výmladky) a řízky.
- Odrůdy: ušlechtilé kdouloně se roubují nebo očkují na vlastní semenáče. Postup najdete v článku roubování ovocných stromů.
Kdouloň jako podnož
Kdouloň sama slouží jako slabě rostoucí podnož, hlavně pro zakrslé hrušně a okrasné hlohy. Stromky na ní zůstávají menší a dřív plodí. Tyto podnože jsou ale méně mrazuvzdorné, v chladných polohách s tím počítejte. Kdouloň nezaměňujte s okrasným kdoulovcem, to je jiný rod.
Půda, zálivka a řez
Kdouloni vyhovuje kyprá, humózní a dostatečně vlhká půda. Na suchých vápenitých půdách se jí nedaří. Zalévejte hlavně v době květu a při růstu plodů. Řez je převážně výchovný: keř se postupně převádí na stromek.
Sklizeň a skladování
Kdoule se sklízejí koncem října. Zralost prozradí silná vůně. Syrové se kvůli tvrdosti a trpkosti běžně nejedí. Utržené plody vydrží v chladu až do ledna. Díky vysokému obsahu pektinu se hodí na džemy, rosoly, mošty a jako přídavek do kompotů.
| Kdoulový sýr – suroviny | Množství |
|---|---|
| zralé kdoule (vážené před vařením) | 1 kg |
| cukr (nebo odpovídající množství medu) | 300 g |
| kyselina citronová | 3,5 g |
| voda | jen trochu, aby se plody nepřipálily |
| ořechy, mandle (nepovinné) | podle chuti |
Postup: kdoulový sýr
- Zralé kdoule omyjte, otřete z nich plstnatý povrch, nakrájejte je a povařte s trochou vody doměkka.
- Měkké kdoule protlačte sítem.
- Protlak za stálého míchání zahustěte na silném ohni.
- Přidejte cukr (nebo med), kyselinu citronovou a případně ořechy nebo mandle a krátce provařte.
- Hmotu nalijte do forem vysypaných cukrem a nechte ztuhnout. Kdoulový sýr zůstává dlouho vláčný.
Časté dotazy: kdouloň a kdoule
Kdy sklízet kdoule?
Jakmile asi od poloviny října začnou padat první plody — zralé kdoule jsou zlatožluté a intenzivně voní. Nazelenalé plody nechte na stromě dožloutnout; sklizeň obvykle končí koncem října. Utržené kdoule vydrží v chladu až do ledna.
Dají se kdoule jíst syrové?
Běžně ne — syrové plody jsou tvrdé a trpké. Díky vysokému obsahu pektinu se ale výborně hodí na džemy, rosoly, kompoty, mošty, kandované ovoce a kdoulový sýr. Při pozdní sklizni dužnina mírně hnědne, použitelnost plodů to neomezuje.
Je kdouloň strom nebo keř?
Častěji roste jako keř než jako strom; dorůstá 3–5 m, výjimečně až 8 m, a dožívá se 50 i více let. Výchovným řezem se keř postupně převádí na stromek, později stačí občasný prosvětlovací řez.
Jaké odrůdy kdouloně se pěstují?
Hruškovité odrůdy: ‚Bereczki‘, ‚Champion‘, ‚Ronda‘ a ‚Vranja‘; jablkovité: ‚Konstantinopeler‘, ‚Portugalská‘ a ‚Leskovacká kdouloň‘. Liší se velikostí plodu, aromatem i nároky na teplo — ‚Vranja‘ je méně choulostivá a plody dlouho vydrží, ‚Ronda‘ je výborná na šťávy.
Kam kdouloň zasadit?
Do teplé polohy chráněné před severním větrem, do kypré, humózní a přiměřeně vlhké půdy. Nesnáší zamokřené a silně vápenité půdy, na kterých trpí chlorózou; na suchých vápenitých neprospívá. Počítejte s plochou 9–25 m² na rostlinu. Dřevo je citlivé na silné mrazy, poškozená rostlina ale dobře obráží.
Kdy kdouloň kvete a kdy začne plodit?
Kvete ze všech ovocných dřevin nejpozději, koncem května až po vyrašení listů, takže jí jarní mrazíky obvykle neublíží. Osamocená rostlina je plodná, cizosprášení výnos zvyšuje. Plná sklizeň začíná zhruba od osmého roku — ze stromu lze sklidit 40 kg plodů i víc.
Jak kdouloň množit?
Semena z čerstvých plodů vysejte na podzim, nebo je přes zimu stratifikujte a vysejte na jaře; semenáče bývají odolnější. Vegetativně se množí odkopky a řízky, ušlechtilé odrůdy se roubují nebo očkují na vlastní semenáče. Kdouloň sama slouží jako slabě rostoucí podnož pro zakrslé hrušně.
Čím hnojit kdouloň?
Jen při zjištěném nedostatku živin; dávka čistého dusíku na začátku vegetace nemá přesáhnout 6 g/m². Půdu obdělávejte mělce (kořeny podnože rostou těsně pod povrchem) a přikryjte organickým mulčem. Vhodné je přírodní hnojivo Hnojík zapravené k patě keře na jaře a zalité; zálivka je nejúčinnější v době květu a růstu plodů od srpna do poloviny září.
Přesné dávkování pro jednotlivé rostliny najdete na stránce Dávkování Hnojíku.
