Kejklířka

Dlouho kvetoucí trvalky, případně letničky pro okraje vod.

• Stanoviště: výživné, čerstvé až vlhké půdy ve slunných až polostinných polohách
• Výška: 30–40 cm
• Doba kvetení: květen–září
• Množení: výsevem nebo řízkováním

Kejklířka z čeledi krtičníkovitých (Scrophulariaceae) roste ve své domovině (Chile až Aljaška) jako vytrvalá. Botanický druh Mimulus luteus je nabízen také u nás jako trvalka a hodí se pro svěží až vlhké půdy ve slunných až polostinných polohách v blízkosti rybníků nebo vodních nádrží. Rostliny jsou často velmi krátkověké, ale na vhodných stanovištích se bohatě vysemeňují. Kejklířka má rozložitý, trsnatý růst, přičemž nízko ležící stonky v uzlinách zakořeňují. Žluté květy s červeně tečkovaným jícnem se objevují od května až do září.

Kromě toho se v obchodech nabízejí jednoletí šlechtěnci, kteří jsou většinou označováni souhrnně názvem ‚Tigrinus Grandiflorus‘. Jejich jednotlivé květy jsou větší, statnější a jsou k dostání v různých barvách. Stanovištní nároky mají stejné jako původní druh, což kejklířce zajišťuje zvláštní postavení mezi letničkami (většina letniček vyžaduje suché, propustné půdy na plném slunci).

Množení: Semeny se provádí od půlky března pod sklem. Ideální klíční teplota je mezi 16 až 18 °C. Poněkud riskantnější, avšak možný, je přímý výsev v dubnu. Podobně jako u pelargonií, mohou se také řezat na podzim řízky ze zvlášť pěkných exemplářů. Ty poměrně rychle zakořeňují a přezimují v hrnkách na světlém a chladném, ale bezmrazém místě.

má stříbřitě chlupaté listy a daří se mu na sušších místech. Dorůstá výšky 40 cm, květy jsou zářivě červené.

zakrslá kejklířka, dosahuje výšky jen 10 cm, má lesklé tmavozelené listy. Stonky jsou poléhavé. Měděně červené květy se objevují od června. Rostliny jsou choulostivé a potřebují ochranu před mrazem.

dává přednost vlhkým polohám a vysazuje se s oblibou jako pobřežní trvalka. Rostliny mohou snášet stav vody až do 10 cm. Modrofialové květy se objevují v červnu až červenci. Nápadný je mohutný, vysoký vzrůst a zubaté listy.