Levandule (Lavandula): druhy, odrůdy a množení řízky

Aromaticky vonící polokeře a zakrslé keře s šedými listy

• Stanoviště: slunné, teplé a chráněné místo se sušší vápnitou půdou
• Výška: do 60 cm
• Doba kvetení: červenec–září
• Množení: řízky a výsevem

Asi 25 druhů levandule, které jsou dvouletými bylinami, polokeři nebo drobnými keři a patří do čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae), osídluje středomořskou oblast a atlantické ostrovy.

Levandule mají listy jednoduché nebo jemně zařezávané, vstřícné a křížovitě postavené; obsahují mnoho éterických olejů. Pětičetné květy jsou většinou výrazně souměrné, kalich a koruna často dvojpyské. Dva korunní lístky tvoří pysk vrchní a tři pysk spodní. Květy v úžlabí listenů tvoří lichopřesleny, které skládají klasovitá nebo latovitá květenství.

Výrazná vůně a spousta modrých květů jsou dostatečné důvody k tomu, aby se levandule vysazovala na každé zahradě.

Je vhodná k plošnému osázení například mezi růžemi, k jednotlivému nebo skupinovému použití ve skalkách a na záhonech s kameny nebo k osázení suchých zídek a svahů.

Často se používá pro vytvoření nízkých plůtků a obrub v zahrádkách s kořením a se zeleninou.

Levandule potřebuje plně slunné stanoviště a spíše suché hlinitohumózní půdy s dostatkem vápna. Rostlina se může vždy na jaře silně seříznout.

Chcete podrobný návod na péči? Stanoviště, výsadbu, zálivku, přihnojování i jarní řez rozebíráme v samostatném článku Pěstování levandule. Tady se věnujeme hlavně tomu, jak levanduli rozeznat a jak si ji namnožit.

Na našich zahradách se prakticky vždy setkáte s levandulí lékařskou — jako jediná u nás spolehlivě přezimuje. Ostatní druhy níže se pěstují spíš v nádobách nebo v teplých oblastech.

Je malý stálezelený keř s aromatickou vůní a hustě pokrytý hvězdovitými chlupy. Listy jsou 2–4 cm dlouhé, čárkovitě kopinaté, při okrajích silně ohrnuté; spodní listy jsou bíle plstnaté, vrchní šedozelené. V červenci až srpnu se objevují květy v přetrhovaných klasech z lichopřeslenů. Květní lístky jsou modré až fialové a asi 1 cm dlouhé.

Je jediným dostatečně mrazuvzdorným druhem ve střední Evropě. Pěstuje se v zahradách odedávna a vysazovala se i v selských zahradách; řezané příjemně vonící květy se často vkládaly mezi prádlo. Ve Středomoří, např. v jižní Francii, se pěstuje levandule na polích pro získávání oleje.

Odrůdy se liší hlavně barvou květů a výškou. Nejčastěji se u nás prodávají nízké odrůdy ‚Munstead‘ a ‚Hidcote‘ (v katalozích psaná i jako Hidecote), které dobře drží kompaktní tvar. Všechny odrůdy v tabulce se množí výhradně řízky — ze semen potomstvo vlastnosti matky nezachová.

Levandule se nejspolehlivěji množí řízky. Je to jediný způsob, jak z oblíbené odrůdy dostat úplně stejné rostliny — a z jednoho keříku jich uděláte klidně dvacet. Výsev ze semen je možný, ale pomalý a u odrůd nespolehlivý.

Vhodné jsou dva termíny:

• květen až červen — měkké, ještě nevyzrálé řízky z letošních výhonů. Zakoření nejrychleji, ale snadněji zavadnou.
• srpen až září — polovyzrálé řízky po odkvětu, na bázi už dřevnatějící. Zakořeňují pomaleji, zato spolehlivěji.

Vždy odebírejte nekvetoucí výhony. Řízek z výhonu s poupětem dává sílu do květu místo do kořenů a většinou zaschne.

1. Ustřihněte zdravý nekvetoucí výhon dlouhý 8–10 cm, řez veďte ostrým čistým nožem těsně pod listovým uzlem.
2. Ze spodních dvou třetin odstraňte listy — v substrátu by zahnily.
3. Bázi můžete namočit do stimulátoru zakořeňování. Není to nutné, levandule zakořeňuje ochotně i bez něj.
4. Zapíchněte řízky do propustného substrátu: zahradní zemina smíchaná půl na půl s hrubým pískem nebo perlitem. Těžká zamokřená půda je nejčastější důvod neúspěchu.
5. Zalijte, nádobu překryjte průhledným krytem nebo sáčkem a každý den na chvíli odkryjte, aby se odvětrala vlhkost.
6. Postavte na světlé místo bez přímého slunce, ideálně 18–22 °C. Substrát držte vlhký, ne mokrý.

Za čtyři až šest týdnů. Poznáte to podle nových přírůstků na vrcholu a podle toho, že řízek při jemném zatažení klade odpor. Zakořeněné rostlinky přesaďte jednotlivě do malých květináčů a nechte je zesílit.

První zimu je lepší přezimovat je v chladné světlé místnosti nebo v nevytápěném skleníku a ven je vysadit až na jaře, kdy pominou mrazíky. Slabý kořenový bal by venkovní zimu nemusel zvládnout.

Přihnojujte střídmě. Levandule je zvyklá na chudší vápnitou půdu a v přehnojené zemi bují do listů místo do květů. Mladým rostlinkám stačí ředěné organické hnojivo Hnojík zhruba jednou za tři týdny během vegetace, na podzim přihnojování ukončete.

Ve sklenici vody levandule zakořenit dokáže, ale je to nejméně jistá cesta. Dřevnatějící báze ve vodě snadno zahnívá a kořínky vytvořené ve vodě jsou křehké — po přesazení do substrátu velká část rostlinek zaschne. Pro jistý výsledek proto doporučujeme rovnou substrát.

Pokud to přesto chcete zkusit: použijte měkký řízek z jara, nechte nad hladinou aspoň dva až tři listy, vodu měňte každé dva až tři dny a sklenici postavte na světlo, ale ne na přímé slunce. Jakmile kořínky dosáhnou 2–3 cm, hned přesaďte.

Hřížení je nejpohodlnější způsob, jak získat pár nových rostlin bez starostí. Na jaře ohněte spodní pružný výhon k zemi, v místě dotyku ho přišpendlete drátkem a přihrňte zeminou; konec výhonu nechte trčet nad povrchem. Do podzimu se v přihrnutém místě vytvoří kořeny, ale oddělovat a přesazovat je lepší až příští jaro.

Výsev se hodí u botanických druhů. Semena potřebují chladovou stratifikaci — čtyři až šest týdnů ve vlhkém substrátu v lednici — a i pak klíčí nepravidelně několik týdnů. U odrůd jako ‚Munstead‘ nebo ‚Hidcote‘ výsev nedává smysl: potomstvo se od matečné rostliny liší barvou i vzrůstem.