Lilek (Solanum): druhy, pěstování a jedovaté plody
Lilek vrbolistý, potměchuť, jasmínokvětý, černý i baklažán – popis, pěstování a hnojení
Lilek: rostlina z čeledi lilkovitých
Okrasné a užitkové rostliny, některé s jedovatými plody
- Stanoviště: slunné až polostinné; čerstvá, humusem bohatá půda
- Výška: od 20 cm až do několika metrů
- Doba kvetení: květen–říjen, podle druhu
- Množení: výsevem nebo řízky
Mezi přibližně 1700 druhy rodu Solanum, rozšířenými převážně v tropických a subtropických oblastech, je okrasných dřevin jen několik.
K tomuto mnohotvarému rodu z čeledi lilkovitých (Solanaceae) patří tak důležité užitkové rostliny, jako např. brambor, rajče nebo baklažán, mnohé pnoucí rostliny a stromy tropů a subtropů, ale také jednoleté či víceleté byliny a keře. Mnohé druhy jsou velmi teplomilné a zároveň touží po slunci, jiné jsou skromnější a daří se i ve stínu. Četné druhy se počítají k léčivým rostlinám a obsahují mj. většinou jedovaté alkaloidy, které se musí užívat velice opatrně. Pro zahradu se hodí vedle zmíněných užitkových rostlin podmíněně také pnoucí rostliny náročné na teplo, jež se pak ve volné půdě pěstují jako jednoleté. Kromě toho se nabízí ještě několik okrasných pokojových rostlin.
Druhy Solanum mají střídavé jednoduché nebo složené listy. Květy stojí jednotlivě nebo ve vrcholících, mají kolovitou až téměř zvonkovitou korunu a pěti- až desetidílný, vytrvávající kalich. Plody jsou mnohosemenné, u některých druhů jedlé bobule.
Lilek vrbolistý (Solanum crispum)
Tento 3–4 m vysoký pnoucí keř má staré větve dřevnatějící, zatímco mladé zůstávají často bylinné. Listy, v mírných zimách stálezelené, jsou vejčité až kopinaté, 7–12 cm dlouhé, na bázi kulaté až srdčité, na okraji často vlnitě kadeřavé. Modré lila vonné květy v koncových, 7–10 cm širokých vrcholících se rozvíjejí od června až do září. Plody jsou žlutavě bílé, velikosti hrachu. Druh je domácí v Chile; pěstuje se také často v Anglii ve zdech, zejména na spalírech. Selekce ‚Glasnevin‘ se vyznačuje zvlášť dlouhou dobou kvetení.
Lilek potměchuť (Solanum dulcamara): je jedovatý
Je domácí v celé Evropě a v části Asie, roste rád ve vlhku a pokud možno ve stínu, v lesích a křovinách, na březích a na haldách štěrku až asi do výšky 1700 m. Polokeř se stonky zčásti dřevnatějícími roste buď převisle, nebo poléhavě, případně se pne po vhodných sousedních rostlinách až do výšky 3 m. Jeho vejčité, zašpičatělé listy jsou dále nahoře opatřeny oušky. Od června se objevují v řídkém květenství pětičetné fialové květy, v jejichž středu stojí jako kontrast do sloupku sdružené prašníky, obklopené malými bílými body. Cípy korunních plátků se ohýbají dozadu. Pak se vyvíjí zpočátku žlutý, později sytě červený bobulovitý plod.
Rostlina obsahuje ve všech svých částech lehce jedovatý alkaloid, bobule se nesmějí v žádném případě jíst. Dříve měla potměchuť jistě veliký význam jako léčivá rostlina, ale ještě dnes se oceňuje alespoň v homeopatii její účinek čistící krev a podporující močení a pocení.
Lilek jasmínokvětý (Solanum jasminoides)
Keřovitá rostlina s tenkými prutovitými výhony 50 cm až 2 m dlouhými, šplhavými nebo poléhavými. Stálezelené listy jsou jednoduché a celokrajné, někdy také troj- až pětidílné. Ozdobné bělomodré květy jsou asi 2 cm široké, hluboce pětičetné v latovitých, konečných i postranních hroznech. Je domovem v Jižní Americe a Brazílii. V bezmrazých klimatických zónách velmi krásný pnoucí keř. U nás je často nabízen jako kvetoucí hrnková rostlina.
Lilek černý (Solanum nigrum): jedovaté bobule
Jednoletá rostlina, nanejvýš 80 cm vysoká, roste většinou na štěrkovitých plochách, úhorech a na polích. V zahradě může být obtížným plevelem. Je rozšířen v mnoha varietách a formách. Nese tmavozelené vejčité a vykrajované listy, nevelké bílé květy a bobule, které jsou v zeleném nezralém stavu velice jedovaté; vyzrálé modročerné plody jsou již jen mírně jedovaté. Přesto je třeba dávat si u této rostliny pozor.
Baklažán (Lilek vejcoplodý) – Solanum melongena
Zelenina z příbuzenstva rajčete a papriky; má plody rozmanitých tvarů a barev
- Stanoviště: pěstování pod sklem na humózní, kypré půdě
- Růstový prostor: 70 x 50 cm
- Doba pěstování: předpěstování mladých rostlin (výsev březen až duben); výsadba v květnu do skleníku
- Doba sklizně: vzrostlé a dobře vybarvené plody
- Množení: semeny
Lilek vejcoplodý z čeledi lilkovitých (Solanaceae) pochází z tropické východní Indie a dostal se do Evropy teprve ve středověku. Dorůstá asi 1 m a rozvětvuje se. Jeho stonky a listy jsou chlupaté a mají ostny.
Pěstování lilku vejcoplodého ve skleníku
V chladnějším klimatu je pěstování úspěšné pouze pod sklem nebo fólií. Výsev se provádí v březnu až dubnu, při teplotách přes 20 °C. Asi po 2 týdnech se semenáčky nahrnkují a v květnu se vysadí ve sponu 70 x 50 cm do skleníku. Rostliny se přivážou na šňůry nebo tyčky. Při 6–7 postranních výhonech se případně odstraní hlavní výhon.
Rostliny jsou náchylné k napadení mšicemi a molicemi. Lilky se sklízejí nezralé, když jsou vyrostlé, lesknou se a mají typickou odrůdovou barvu. Semena jsou v této době ještě bílá. Lilky vejcoplodé se nedají jíst syrové.
Plody se nesmějí skladovat pod 8 °C. Při nižších teplotách se ukazují hnědé padlé skvrny a rychle zahnívají.
Doporučené odrůdy lilků: Bonica, Black King, Tania, Adona a Lange Violette
- ‚Bonica‘
- ‚Black King‘
- ‚Tania‘
- ‚Adona‘
- ‚Lange Violette‘
Hnojení lilku: čím hnojit lilek
Lilek vejcoplodý je na živiny stejně náročný jako jeho příbuzní rajče a paprika – po celou dobu, kdy nasazuje a zvětšuje plody, potřebuje vyrovnaný přísun dusíku, fosforu a draslíku. Organické hnojivo Hnojík živiny uvolňuje postupně, takže rostlina ve skleníku nedostane nárazovou dávku a nežene se jen do listu.
Postup u příbuzných plodin popisuje Hnojení rajčat a Hnojivo na papriky, celou skupinu pak Hnojení – zelenina. Jak vybrat jedno hnojivo pro celou zahradu, rozebírá Univerzální hnojivo, poměry živin vysvětluje NPK hnojivo. Konkrétní dávky najdete v dávkování.
Hnojivo na lilek: nákup na eshopu
Další zajímavé články
O baklažánu v kuchyni i na záhonu píšeme podrobně v článku Baklažán. Další lilkovité plodiny do zahrady: Pěstování rajčat, Hnojivo na papriky a Brambor. Okrasnou, ale jedovatou příbuznou představuje Durman. Celou skupinu shrnuje Plodová zelenina a Pěstování zeleniny na zahradě.
