Vistárie (Wisteria)

Vistárie (Wisteria) je často považována za jednu z nejkrásnějších kvetoucích rostlin na světě. Je to popínavá rostlina, která může dorůst až do výšky 10 metrů a šířky 5 metrů. Původně pochází z Asie a Severní Ameriky a patří do čeledi bobovitých rostlin.

Vistárie je populární květina kvůli svým velkým, vonným květům, které mohou být bílé, růžové, fialové nebo modré barvy. Květy se objevují v pozdním jaru nebo brzy v létě a trvají až několik týdnů. Listy jsou tmavě zelené a mohou být velké až 30 cm. Rostlina Wisteria je opadavá, což znamená, že listy opadávají na podzim.

Vistárie je rostlina velmi oblíbená v zahradách a parkových úpravách. Rostlina se dá použít jako popínavá rostlina na zdi, pergoly, sloupky a další konstrukce. Pro pěstování Wisterie je třeba mít vhodné místo, kde bude mít dostatek prostoru a světla. Rostlina potřebuje dobře odvodněnou půdu a pravidelnou zálivku. Při pěstování na pergole nebo sloupcích je třeba ji pravidelně řezat, aby se udržela v požadovaném tvaru.Vistárie je v Japonsku velmi oblíbená a často se používá jako součást tradičních japonských zahrad. V japonské kultuře symbolizuje Vistárie tradiční hodnoty, jako jsou láska, přátelství a nevinnost. Vistárie je také často zobrazena v japonské literatuře a umění. Existují různé druhy Vistárie, včetně asijských a amerických druhů. Mezi nejpopulárnější druhy patří Wisteria floribunda, Wisteria sinensis a Wisteria frutescens.

Do čeledi bobovitých patří i běžné zahradní rostliny jako fazole nebo hrachor – proto má vistárie motýlovité květy a plodem jsou lusky. Mezi ostatními popínavými rostlinami patří spolu s plaménkem a břečťanem k nejsilněji rostoucím.

V našich zahradách se setkáte hlavně se třemi druhy. Liší se dobou i délkou kvetení, velikostí hroznů a bujností růstu – a to je při výběru důležitější než barva květu.

Vistárie květnatá (Wisteria floribunda) je rostlina, listnatá opadavá dřevina z čeledě bobovité (Fabaceae). Kvete od května do června hroznovitým květenstvím. Vistárie květnatá je původním druhem v Japonsku. Druh může být zaměňován za jiné druhy téhož rodu, například vistárii čínskou.

Druh je pěstován jako okrasná rostlina. Vistárie květnatá je velmi agresivní, bujně rostoucí liána, není vhodná na malé plochy a ani slabší dřevěné konstrukce. Preferuje slunečné polohy a vlhké propustné půdy s dostatkem vápníku, ale snese dobře i polostín. Dobře snáší krátkodobé sucho a málo dusíku. Množí se semeny a řízkováním . Je pěstováno několik kultivarů.

Bývá také označována jako vistárie japonská. Má nejdelší hrozny ze všech druhů – běžně 30–50 cm, u vyšlechtěných kultivarů i přes 90 cm. Květy se v hroznu otevírají postupně od báze ke špičce, takže kvetení působí déle. Její výhony se ovíjejí po směru hodinových ručiček.

Wisteria frutescens , běžně známá jako vistárie křovitá, nebo také vistárie americká je dřevitá, opadavá, vytrvalá popínavá liána, jedna z různých vistárií z čeledi Fabaceae . Pochází z vlhkých lesů a břehů potoků na jihovýchodě Spojených států.

Vistárie Křovitá může vyrůst až do délky 15 m. Koncem jara až začátkem léta vytváří husté shluky modrofialových dvoupyskových květů o šířce 2 cm na hroznech dlouhých 5–15 cm.

Listy sestávají z lesklých, tmavě zelených, zpeřeně složených listů o délce 10–30 cm. Listy nesou 9–15 podlouhlých lístků , každý o délce 2–6 cm. Nese také četné jedovaté , fazolovité semenné lusky 5–10 cm dlouhé, které dozrávají v létě a přetrvávají až do zimy. Lusky jsou v mládí ochmýřené a zelenohnědé, ale v období zralosti jsou leskle hnědé a hladké. Semena jsou velká a hnědá. Americká vistárie preferuje vlhké půdy. Je považován za tolerantní vůči stínu, ale bude kvést pouze tehdy, když je vystavena částečnému nebo plnému slunci.

Několik charakteristik odlišuje americkou vistárii od jejích asijských protějšků. Dorůstá pouze do dvou třetin velikosti, její hrozny jsou poloviční (nejkratší z čeledi vistárie) a doba jejího květu je někdy kratší než u mnoha asijských odrůd.

Pro menší zahradu je to nejrozumnější volba: roste mírněji, kvete až na letošních výhonech, a proto ji nespálí pozdní mrazy – a často zopakuje kvetení ještě v létě.

Doba květu se mezi druhy liší o několik týdnů, takže vysazením dvou různých druhů si kvetení na zahradě prodloužíte skoro na dva měsíce. Jedna rostlina kvete zhruba dva až tři týdny.

Rostlina vypěstovaná ze semene začíná kvést až po sedmi až patnácti letech. Roubovaná nebo z řízku množená vistárie z zahradnictví kvete zpravidla už druhým až třetím rokem po výsadbě. Když si vistárii kupujete kvůli konkrétní barvě, berte ji rovnou kvetoucí – ze semenáčů bývá barva jiná, než slibuje obrázek.

Nekvetoucí vistárie je nejčastější stížnost, kterou od zahrádkářů slýcháme. Příčina bývá jedna z těchto pěti:

• Je ještě mladá. Semenáč potřebuje sedm až patnáct let. Tady pomůže jen trpělivost – nebo výměna za roubovanou rostlinu.
• Má moc dusíku. Vistárie roste u trávníku, který pravidelně hnojíte dusíkatým hnojivem? Pak žene do listu a výhonů, ne do květu. Bobovité rostliny si dusík navíc vážou samy.
• Chybí letní řez. Bez zkrácení letorostů rostlina květní pupeny prostě nezaloží. Řez je u vistárie hlavní páka, ne doplněk.
• Stojí ve stínu. Poupata se zakládají v plném slunci; na severní stěně vistárie krásně roste, ale nekvete.
• Spálil ji pozdní mráz. Vistárie čínská a květnatá zakládají poupata už na podzim. Ranní mráz v dubnu je zničí a rostlina ten rok vynechá – proto se vyplatí chráněné místo u zdi.

Suché léto škodí taky: květní pupeny na příští rok se zakládají v červenci a srpnu, takže právě tehdy rostlinu nenechte vyschnout.

Ano, a je to důvod, proč si vistárii dvakrát rozmyslet na zahradě, kde si hrají malé děti.

Všechny části rostliny obsahují glykosid zvaný wisterin , který je při požití toxický a může způsobit nevolnost , zvracení , bolesti žaludku a průjem . Vistárie způsobily otravu u dětí v mnoha zemích a vyvolaly mírnou až těžkou gastroenteritidu .

Nejvíc účinné látky je v semenech a v luscích, a právě ty jsou nejlákavější – vypadají jako fazolové lusky a na rostlině vydrží až do zimy. U dítěte stačí jedno až dvě semena na zvracení a bolesti břicha. Citliví jsou i psi a koně.

• Dozrálé lusky raději průběžně odstraňujte, zvlášť u nízko vedených rostlin.
• Po řezu si umyjte ruce, míza dráždí pokožku.
• Odstřižené části nedávejte zvířatům ani do krmiva.
• Při požití volejte Toxikologické informační středisko na čísle 224 919 293.

Samotný dotek listů ani vůně květů nebezpečné nejsou – riziko vzniká až spolknutím semen.

Při pěstování Vistárie je třeba být opatrný, protože jsou některé části rostliny jedovaté. Listy a semena obsahují látku, která může být pro člověka nebezpečná. Pokud se rozhodnete pěstovat Vistárii, je důležité být opatrný a nechat rostlinu mimo dosah dětí a domácích mazlíčků. Kromě toho je také důležité si uvědomit, že Vistárie může být velmi agresivní a může způsobit poškození okolních stromů a rostlin. Je tedy důležité pravidelně monitorovat a řezat rostlinu, aby se zabránilo jejímu nekontrolovanému růstu.

V oblastech, kde se Vistárie pěstuje jako invazivní druh, může být nutné ji odstranit. To může být obtížné, protože Vistárie má silné kořeny a může být těžké ji vykopat. Pokud máte podezření, že se Vistárie šíří mimo vaši zahradu, měli byste kontaktovat místní úřady a požádat o pomoc s odstraněním rostliny.
Celkově lze říci, že Vistárie je krásná květina, která může být skvělou volbou pro vaši zahradu, pokud ji pěstujete správně a s opatrností. Pokud máte zájem o pěstování Wisterie, poraďte se s odborníkem na zahradnictví a zajistěte si, že máte vhodné místo pro růst této nádherné rostliny.

• Slunce. Ideálně jižní nebo jihozápadní stěna či volně stojící pergola. Ve stínu rostlina roste, ale nekvete.
• Odstup od domu. Sázejte 40–50 cm od zdi a nikdy ne těsně k základům. Výhony vedle okapů, střešních tašek a svodů nepouštějte – dřevnatějí a rozpírají, co jim stojí v cestě.
• Půda. Hluboká, propustná a živná, spíš vlhká. Vistárie snese i vápnitou půdu, netrpí ale trvale podmáčené místo.
• Prostor. Počítejte s dřevinou na desítky let, ne s letničkou. Kmen po dvaceti letech mívá tloušťku lidské paže.

První dva roky po výsadbě rostlinu pravidelně zalévejte a mladé výhony přivazujte k opoře, dokud si samy nenajdou cestu. Podobně náročná na oporu je i vinná réva nebo kiwi.

Vistárie je liána o hmotnosti vzrostlého stromu. Latě, tenké dřevěné mřížky ani plastové sítě jí nestačí – po pár letech je rozlomí. Použijte ocelová lanka nebo dráty od průměru 4 mm kotvené do hmoždinek, nebo pozinkované trubky. Kotvení odsaďte od zdi zhruba 10 cm, aby měly výhony kudy růst a zeď se odvětrávala.

• Pergola: nejhezčí řešení – hrozny visí volně dolů a jsou vidět zespodu. Sloupy volte alespoň 12 × 12 cm.
• Zeď domu: ano, ale s odstupem a s pravidelným řezem. Výhony nikdy nenechte vlézt pod okapy nebo pod tašky.
• Na kmínku: roubovaná vistárie vedená jako stromek. Potřebuje pevný kůl natrvalo a řez dvakrát ročně, jinak se rozpadne.
• V květináči: jen forma na kmínku a v nádobě od 40–50 litrů. Substrát nesmí přeschnout, přes zimu nádobu obalte a postavte ke zdi.

Roste-li vistárie na balkoně nebo terase, počítejte s tím, že bude potřebovat víc zálivky i živin než v zemi – kořeny nemají kam sáhnout.

Ze semene je to nejlevnější a nejméně spolehlivá cesta: semenáč kvete až po mnoha letech a barvou i délkou hroznu se od mateřské rostliny liší. Kdo chce konkrétní kultivar, množí ji jinak.

• Polovyzrálé řízky – v červenci a srpnu, letošní výhony s patkou, do písčitého substrátu pod fólii.
• Hřížení – na jaře ohnete výhon k zemi, v místě dotyku ho lehce naříznete a zasypete. Do podzimu zakoření.
• Roubování – co dělá zahradnictví; roubovaná rostlina kvete nejdřív a věrně zachová kultivar.
• Semena – lusky sbírejte na podzim, semena nechte přes noc nabobtnat a vysejte na jaře do teplého substrátu.

Semena z lusků jsou jedovatá, takže je nenechávejte v dosahu dětí ani při výsevu.

Hnojení venkovních a okrasných rostlin má u vistárie jedno pravidlo navíc: šetřit dusíkem. Jako bobovitá rostlina si ho velkou část zajistí sama a přebytek ji spolehlivě odvede od kvetení do listů. Ocení naopak fosfor a draslík a hlavně vyrovnané, pomalu se uvolňující živiny.

Organické hnojivo Hnojík se dá u dřevin a popínavek použít dvěma způsoby:

• Můžete posypat kolem rostlin ve slabé vrstvě.
• Vylouhujte Hnojík a zalévejte s ním okolo rostlin, nebo rostliny výluhem postříkejte.

Hnojte na jaře při rašení a případně podruhé po odkvětu; od srpna už ne, aby výhony do zimy vyzrály. Přehled dávek a použití najdete u univerzálního hnojiva, další dřeviny na zahradě řeší průvodce Keře a hortenzie.

Hnojík do e-shopu Dávkování a použití

Podle druhu od konce dubna do července. Vistárie čínská kvete nejdřív, na konci dubna a v květnu ještě na holých výhonech, vistárie květnatá v květnu a červnu a vistárie křovitá až v červnu a červenci. Jedna rostlina kvete zhruba dva až tři týdny.

Nejčastěji proto, že je ještě mladá – semenáč potřebuje sedm až patnáct let. Dalšími důvody bývají přebytek dusíku, chybějící letní řez, stinné stanoviště nebo pozdní jarní mráz, který spálí už založená poupata.

Ano. Všechny části rostliny obsahují glykosid wisterin, nejvíc ho je v semenech a luscích. Už jedno až dvě semena mohou u dítěte vyvolat zvracení, bolesti břicha a průjem. Lusky proto odstraňujte a při požití volejte Toxikologické informační středisko na čísle 224 919 293.

Dvakrát ročně. V červenci až srpnu zkraťte letošní postranní výhony na 5–6 listů, v lednu až únoru tytéž výhony ještě jednou na 2–3 pupeny. Bez letního řezu vistárie květní pupeny nezaloží.

Rostlina vypěstovaná ze semene sedm až patnáct let, roubovaná nebo z řízku obvykle druhý až třetí rok po výsadbě. Pokud vám jde o konkrétní barvu květu, kupujte rostlinu kvetoucí – ze semenáčů bývá barva jiná.

Pevnou a trvalou. Ocelová lanka nebo dráty od 4 mm kotvené do zdi s odstupem asi 10 cm, pozinkované trubky nebo pergolu se sloupy alespoň 12 × 12 cm. Tenké dřevěné mřížky a plastové sítě vzrostlá vistárie rozlomí.

Organickým hnojivem s nízkým obsahem dusíku – například Hnojíkem, který se posype ve slabé vrstvě kolem rostliny nebo se vylouhuje a použije na zálivku. Hnojí se na jaře při rašení, případně po odkvětu; od srpna už ne, aby výhony do zimy vyzrály.

Ano, ale jen forma na kmínku a v nádobě od 40–50 litrů. Substrát nesmí přeschnout, rostlina potřebuje řez dvakrát ročně a přes zimu nádobu obalte a postavte ke zdi domu.