Vrba

Opadavé stromy nebo keře pro zahradu a krajinu
Stanoviště: čerstvé až vlhké půdy
Výška: od 10 cm až do 20 m
Doba kvetení: březen–květen
Množení: výsevem, dřevitými nebo bylinnými řízky

V mírné a severní chladné zóně je rozšířeno asi 500 druhů vrb z čeledi vrbovitých (Salicaceae). Jsou to převážně keře nebo stromy, částečně také plazivé špalírové keře, které se vyskytují především ve vysokohorských nebo polárních krajinách. Střídavé listy jsou většinou krátce řapíkaté, nedělené a kopinaté, čárkovité, vejčité nebo eliptické a vybavené vždy palisty. Květy dvoudomných rostlin, sdružené v tzv. kočičky, se objevují často dlouho před listy. Jednotlivé květy s nektárii sedí v paždí většinou celokrajného listenů a nemají žádné okvětí. Samčí květy mají zpravidla 2, zřídka 3–5 (až 12) tyčinek, samicí dvoulistý jednopouzdrý semenník. Plod je tobolka, početná semena nesou chlupatý chochol.

Vrby doprovázejí již po tisíciletí lidská sídliště; poskytovaly materiál pro výrobu košů, rybářských víší a jiných pletených výrobků. I dnes je vrba spíše užitkovou rostlinou než nápadným kvetoucím keřem, ačkoli její květní kočičky se považují takřka za symbol jara. Vrby se často vysazují jako pionýrské rostliny, zpřístupňují nevyvinutou půdu, zpevňují břehy vod a poskytují materiál k přípravě hatí. U všech vrb jsou samčí květy se žlutými prašníky většinou mnohem dekorativnější než málo nápadné květy samicí.

Vedle několika druhů, majících omezený význam jako kvetoucí keře, je ceněným parkovým stromem zejména převislá smuteční vrba. Některé zakrslé vrby jsou okrasnými malými keři pro skalky nebo zahrádky v korytech. Vrby jsou vysloveně světlomilné a nesnášejí stinná místa. Na půdě nejsou nijak náročné, pokud je dostatečně vlhká.

Až 6 m vysoký a stejně široký keř nebo strom se štíhlými, tmavě červenohnědými, modře ojíněnými větvemi, převislými ve velkých obloucích. Listy jsou kopinaté, 10–16 cm dlouhé, skoro vždy svisle visící. Je známá jen jako samčí forma a má 4–6 cm dlouhé kočičky, které se otvírají velice brzy. Platí za jednu z nejkrásnějších vrb s hezkými kočičkami.

Rychle rostoucí, až 20 m vysoký strom, ve stáří s hluboce podélně zbrázděnou borkou. Listy jsou kopinaté, 6–10 cm dlouhé, zpočátku po obou stranách hedvábně chlupaté, později navrchu matně zelené, naspodu modravé a chlupaté. Kočky 4–6 cm dlouhé. Roste běžně v Evropě, západní a severní Asii, v lužních lesích a vlhkých dolinách; jedna z nejdůležitějších užitkových vrb.

Kromě několika rychle rostoucích selekcí patří k S. alba také často pěstované odrůdy pro zahradu a park:

• ‚Dart’s Snake‘: rychle rostoucí strom s širokou korunou, listy nápadně zkroucené.

• ‚Chermesina‘: větve zvlášť v zimě živě červené nebo oranžové.

• ‚Tristis‘: smuteční vrba, až 20 m vysoký strom s tenkými, žlutými, dlouze převislými větvičkami. Tento krásný parkový strom je však pro většinu zahrad příliš velký.

Až asi 50 cm vysoký, plazivý zakrslý keř s krátkými vzpřímenými větvičkami. Výhony jsou silné a chlupaté, listy opakvejčité, na obou stranách hustě a dlouze hedvábně chlupaté, v době rašení nápadně křídově bílé. Domácí je na atlantických pobřežích Evropy, hlavně na dunách. V zahradě se dá použít jako zakrslý keř ve vřesovištích a na skalkách.

Až 2 m vysoký, široce rostoucí keř. Listy má opakvejčité a obráceně kopinaté, svrchu tmavozelené a velmi vrásčité, naspodu modravě zelené a šedě plstnatě chlupaté, s velkými ledvinovitými palisty. Kočky jsou až 2,5 cm dlouhé. Rozšířena je od Evropy až k Severnímu ledovému moři a také v Asii. Včelí pastva a často používaná pionýrská dřevina.

Malý, ztuha vzpřímený, velmi pomalu rostoucí, 50-70 cm vysoký zakrslý keř s krátkými odstávajícími větvičkami. Listy jsou téměř kruhovité, 1-1,3 cm dlouhé, zprvu na obou stranách bíle chlupaté, později svrchu tmavozelené a vrásčité, naspodu krátce bíle vlnaté. 1,5-2 cm dlouhé kočičky s hedvábně chlupatou šupinou a zlatožlutými tyčinkami se objevují v květnu. Jedna z nejatraktivnějších vrb pro koryta a skalky.

Rychle rostoucí a 3-7 m vysoký keř nebo malý strom. Široce eliptické listy jsou až 10 cm dlouhé, svrchu vrásčité a matně zelené, naspodu šedozelené. Kočičky se objevují v březnu až květnu, samčí jsou nápadně stříbřité, později zlatožluté a vonné. Vyskytuje se téměř po celé Evropě. Od pradávna je v kultuře, má význam jako včelí pastva a mnohostranně použitelná pionýrská dřevina. Časně zjara se řežou větévky jako ozdoba do vázy. ‚Mas‘ je jedna samčí forma s krásnými kočičkami. ‚Pendula‘ se většinou roubuje na kmínek, větvičky pak visí svisle dolů. ‚Silberglanz‘ kvete při mírném počasí již v listopadu.

Je rychle rostoucí, až 10 m vysoký velký keř s červenými, modře ojíněnými větvemi. Listy jsou protáhle kopinaté, 5-10 cm dlouhé, svrchu leskle tmavozelené, naspodu modrozelené. Samčí kočičky jsou nápadně velké a stříbřité, později zlatožluté. Domácí je od Evropy až do Střední Asie a v Himálaji. Je ceněna pro kočičky; větvičky se často řežou na Květnou neděli.

2-6 m vysoký keř s mnoha výhony nebo malý strom se štíhlými větvičkami. Listy jsou čárkovité až úzce kopinaté, 6-15 cm dlouhé, na okraji ohrnuté, nejprve z obou stran šedě ochlupené, později svrchu tmavozelené a holé, naspodu bíle plstnaté, na podzim zbarvené zlatožlutě. Bledě žluté samčí kočičky se objevují v dubnu až květnu. Roste v horách jižní a střední Evropy a Malé Asie. Důležitá pionýrská dřevina pro vápnité, štěrkopísčité plochy. Pro dlouhé a úzké listy je považována za jednu z nejelegantnějších keřových vrb.

Na tomto zajímavém ozdobném hybridu lze nalézt rysy obou rodičů: je to malý strom s odstávajícími a široce obloukovitými převislými větvemi a větvičkami, větvičky jsou ohnuté sem a tam a volně vývrtkovitě zkroucené, kůra je zlatožlutá až oranžově žlutá. Listy jsou protáhle kopinaté, většinou zkadeřené a stočené.

Až 1,5 m vysoký keř s tlustými větvemi a vejčitě okrouhlými, 3–6 cm dlouhými, zprvu oboustranně hustě chlupatými, později navrchu tmavozelenými listy. Odrůda známá jen v samčí formě nese velmi hustě sestavené, zprvu stříbřité, později světle žluté, 3–5 cm dlouhé kočičky. Ve stáří může být trochu sporá a pak je třeba provést silný zpětný řez. Patří k nejkrásněji kvetoucím malým keřům rodu.

až 1 m vysoký keř s tlustými křivými větvemi a zprvu hustě bíle plstnatými, později holými a poněkud lesklými výhony. Listy jsou opakvejčité až spíše kopinaté, 4 cm dlouhé, svrchu tmavě šedozelené, naspodu bíle plstnaté. Kočičky jsou velké a tlusté, hustě chlupaté, 3–5 cm dlouhé. Domovem je v Alpách a v Tatrách. Pro šedé listí je považována za jednu z nejkrásnějších zakrslých vrb.

Poléhavý, pomalu rostoucí, méně než 10 cm vysoký keř s nitkovitými větvemi, které se plazí i pod zemí. Listy má téměř kruhovité, 8–20 mm široké, oboustranně lesklé. Kočičky dlouhé 0,5–1,5 cm nese v červnu a srpnu. Je původní ve vysokých horách Evropy a severní Asie a v arktické Severní Americe. Hezká zakrslá vrba do alpina.

Slabě rostoucí, nepříliš vysoký keř s většinou protistojnými, tenkými, úzce protáhlými listy, které mají základní barvu šedozelenou, ale jsou hustě pokryté bílými nebo růžovými tečkami a skvrnami. Je to vrba pro milovníky pestrolistých forem. Často se roubuje na kmínek a měla by se pravidelně sestříhávat, neboť listy na dlouhých výhonech jsou zvlášť krásně zbarvené.

je nízký, zakrslý keř se silnými uzlovitými větvemi, jež jsou stejně jako zimní pupeny porostlé bíle vlnatými chlupy. Listy jsou elipticky okrouhlé, 3–7 cm dlouhé, tuhé, v mládí po obou stranách hustě pokryté dlouhými hedvábnými chlupy, později svrchu matně zelené, naspodu spíše modravé. S listy se objevují až 5 cm dlouhé, hustě hedvábně chlupaté kočičky. Domovem je v severní Evropě a severní Asii. Jedna z nejkrásnějších vrb s velkými šedými listy.

Až 2 m vysoký, málo větvený keř s tuhými a tlustými vzpřímenými, zpočátku purpurovými větvemi. Listy má eliptické, tuhé, nápadně velké. Květy se objevují po listech v květnu ve vzpřímených, štíhlých, až 15 cm dlouhých kočičkách. Pochází z Číny. S velkými listy a dlouhými kočičkami v době květu je to neobyčejný zjev.

Ve stáří až 10 m vysoký strom s vývrtkovitě zkroucenými šedohnědými větvemi a úzce kopinatými, 5–10 cm dlouhými, rovněž vývrtkovitě stočenými listy. Často pěstovaná, vysoce dekorativní odrůda.

Rychle rostoucí, 2 až 6 m, místy až 20 m vysoká vrba s lesklými hnědavě zelenými výhony, které se v místě nasazení snadno lámou. Listy, při rašení poněkud lepkavé, jsou elipticky vejčité, 5–12 cm dlouhé, svrchu sytě zelené a lesklé. Květy se objevují teprve v květnu až červnu po listech, samčí kočičky jsou zlatožluté a 3–5 cm dlouhé. Pionýrská a dekorativní okrasná dřevina, domácí od Evropy až po Kavkaz.

Rychle rostoucí keř s mnoha výhony, s dlouhými, tenkými, pružnými větvičkami a s olistěním s několika zdánlivě protistojnými listy. Listy jsou obráceně kopinaté, 5–10 cm dlouhé, svrchu matně zelené, na podzim žlutavé. Květy jsou seskupeny v 1,5–3 cm dlouhých, štíhlých, většinou trochu ohnutých kočičkách; samčí kočičky před rozkvětem jsou červené, později žluté. Velmi proměnlivý druh, planě rostoucí od Evropy až do severní Afriky, patří k nejcennějším užitkovým vrbám. Odrůda ‚Gracilis‘ je 1–1,5 m vysoká a tvoří hustě rozvětvený kulovitý keř s malými, něžnými, modravě stříbřitými listy. Cenná pastva pro včely. Může být v zahradě vysazena jako živý plot.

je poléhavě vystoupavý, pomalu rostoucí zakrslý keř s kmínky plazivými pod zemí, většinou ne vyšší než 1 m. Listy má velice proměnlivé, oválně kopinaté, svrchu šedé až matně tmavozelené, naspodu stříbřité, hedvábně lesklé. Doma je v Evropě a v Malé Asii. Velmi variabilní druh, z něhož se vegetativně množí některé odrůdy: ‚Bergen‘ – široce rostoucí a zvlášť nízký; ‚Voorthuizen‘ – slabě rostoucí, větvičky poléhavé na zemi, listy stříbřitě chlupaté.

pomalu rostoucí, poléhavý špalírový keř; větvičky i větve se přizpůsobí každému pohybu půdy. Na hnědých větvičkách jsou nápadně velké zimní pupeny. Listy jsou široce eliptické až široce opakvejčité, 2–5 cm dlouhé, tuhé, svrchu sytě zelené a nápadně vrásčité, naspodu šedostříbřité se silnou síťovitou nervaturou. Kočičky jsou 2–3 cm dlouhé, válcovité. Domácí je v Alpách, v severní Asii, v severní arktické Americe. Pro svérázné listy je mezi špalírovitě rostoucími vrbami snad nejdekorativnějším druhem. Potřebuje v alpinu chladné a stinné místo.

vrba utatá. Plazivý, bohatě rozvětvený zakrslý keř tvořící koberce. Je velmi podobná vrbě síťnaté, je jen menší. Listy jsou nahloučené na koncích větviček, opakvejčité až lopatkovité, 8–35 mm dlouhé. Květy v asi 2 cm dlouhých zelenavých nebo žlutých kočičkách rozkvétají v květnu až červnu. Roste v evropských vysokých horách na vápencích a matečných horninách. Vzrůstná zakrslá vrba, hodí se dobře do skalek a zahrádek v korytech.

Silně vzrůstný, 4–6 m vysoký keř má výhony značně tlusté a tuhé, vzpřímeně rostoucí a listy vejčitě kopinaté, 6–12 cm dlouhé. 3–4 cm dlouhé kočičky se objevují před listy. Domácí je v Evropě. Jedna z nejdůležitějších vrb pro kočičky a včelí pastvu.

vrba košařská. Rychle rostoucí, 2–10 m vysoký velký keř nebo strom. Často se pěstuje jako hlavová vrba. Listy jsou čárkovitě kopinaté, 10–25 cm dlouhé, na okraji trochu zarolované, svrchu tmavě zelené, naspodu hedvábně stříbrošedé. Kočičky se objevují v březnu až dubnu a nejsou příliš nápadné. Je rozšířena od Evropy až do severovýchodní Asie a v Himálaji. Jedna z nejdůležitějších vrb pro košíkářské práce, s četnými odrůdami.

Vrby nejsou na půdu náročné, pokud je dostatečně vlhká — o to víc se ale odvděčí za přihnojení tam, kde je půda chudá nebo kde rostou v nádobě, na kmínku či ve skalce.

• Na jaře před rašením nasypte Hnojík okolo kmene na šířku koruny — jen jemné poprášení, ne silnou vrstvu.
• Vrba v květináči nebo na kmínku vyčerpá substrát rychle; přihnojujte v sezoně pravidelně a nenechte kořeny vyschnout.
• Na list se hodí postřik: rozmíchejte čajovou lžičku v 1 litru vody a proceďte.
• Po jarním řezu dávku zopakujte — vrba obráží velmi ochotně a nové výhony potřebují živiny.

Dávkování a další plodiny najdete u univerzálního hnojiva, obecná pravidla pro dřeviny v článcích o keřích a řezu stromů. Vrby patří i mezi nejčastější dřeviny v městském prostředí.

Japonská vrba (Salix integra ‚Hakuro Nishiki‘) se stříhá brzy na jaře, před rašením, případně ještě jednou po prvním nárůstu. Řezem se udržuje kulovitý tvar a hlavně se vynutí mladé výhony — právě ty mají to nejhezčí bílo-růžové olistění. Vrba snáší i silný zmlazovací řez, protože obráží velmi ochotně.

Roubovaný kmínek potřebuje slunné místo a stále vlhkou půdu — v nádobě vysychá rychle, proto se zalévá častěji. Korunku každé jaro zkraťte, aby zůstala hustá, a průběžně odstraňujte plané výhony, které vyrážejí z kmene pod místem roubování. Na zimu se květináč chrání před promrznutím kořenů.

Vrba kroucená (Salix matsudana ‚Tortuosa‘) roste rychle a bez řezu se rozrůstá do šířky. Zkracuje se na konci zimy; zkroucené větve z řezu jsou navíc oblíbená vazačská surovina. Starší stromy se dají zmladit hlubokým řezem do starého dřeva.

Nejčastěji se tak označuje odrůda vrby bílé ‚Tristis‘ — až 20 m vysoký strom s tenkými, dlouze převislými větvičkami. Je to krásný parkový strom, ale pro většinu zahrad je příliš velký. Do menší zahrady se hodí spíš převislé formy na kmínku, například vrba špičatolistá ‚Pendulina‘.

Vrby se množí výsevem, dřevitými nebo bylinnými řízky — a patří k nejsnáze zakořeňujícím dřevinám vůbec. Dřevité řízky se odebírají v době vegetačního klidu a zapichují se přímo do vlhké půdy. Odrůdy na kmínku ale vznikají roubováním, řízek z nich vyroste jako keř.

Zakrslé druhy: vrba Boydova (50–70 cm, jedna z nejatraktivnějších do koryt a skalek), vrba švýcarská, vrba vlnatá s hedvábnými kočičkami, plazivá vrba síťnatá a uťatá. Do vřesovišť a na písčité půdy se hodí vrba písečná.

Stačí pozvolna se uvolňující přírodní hnojivo na jaře před rašením a po řezu. Vrba není náročná na živiny, ale v nádobě, na kmínku nebo v chudé písčité půdě přihnojení znatelně pomůže — hlavně po zmlazení, kdy rostlina žene nové výhony.

Jsou to tři různé rostliny. Vrba (Salix) je dřevina — keř nebo strom. Vrbina je bylina z čeledi prvosenkovitých, kterou znáte jako půdopokryvnou trvalku. A vrbovka je vytrvalá bylina s růžovými květy, u nás známá hlavně jako vrbovka malokvětá.