Kavyl (Stipa)

Trsnatá tráva se svinutými listy a dlouhými osinami klasů

Stanoviště: otevřená, slunná místa na suchých, teplých, pokud možno vápenitých půdách
Výška: stébla 50–70 cm, kvetoucí 70–100 cm
Doba kvetení: červen–červenec–srpen
Množení: výsevem; výsadba jen s hrnkovými baly

Kavyly patří k čeledi lipnicovitých (Poaceae) a pocházejí z největší části ze Středomoří až jižního Ruska. Jejich výjimečná okrasná hodnota spočívá v dlouhých a jemných péřitých osinách, které ovšem nevydrží na klasu příliš dlouho.

Šedozelené svinuté převislé listy tvoří trs, který dosahuje plné velikosti až po několika letech. Stříbřitě hedvábné osiny mohou být až 40 cm dlouhé a v pozdním létě jsou odnášeny větrem. Poté se doporučuje zpětný řez stébel.

Má husté modrozelené trsy listů, které zůstávají vzpřímené i po odkvětu. Květní laty stojí nad listy, osiny dlouhé 20 cm a často spirálově stočené nejsou chlupaté. Před dozráním je vhodné ostříhat, protože jsou ideální jako suché květiny.

Tvoří 50 cm vysoké trsy listů, zatímco květní stvoly dorůstají výšky člověka. Nechlupaté zlaté osiny mohou být až 30 cm dlouhé a volně visí od téměř vzpřímených květních stopek. V drsných polohách tráva vyžaduje zimní ochranu.

Domácí druh v Evropě. Matně zelený trs listů dosahuje výšky 40 cm, květenství se vypíná ještě trochu výše. Péřovitě chlupaté osiny, měkounké a dlouhé 20 cm, jsou převislé v měkkých obloucích.

V české přírodě roste na výslunných stepních stráních — například v národní přírodní rezervaci Mohelenská hadcová step — a je zákonem chráněný. Do zahrady proto patří jen rostliny ze zahradnictví, nikdy ne z volné přírody.

Má 1 mm široké listy a až 1 m vysoká olistěná stébla, která nesou laty dlouhé 10–15 cm s měkkými osinami až 50 cm dlouhými. Tento druh je náročný na teplo.

Jméno kavyl péřovitý se v češtině používá pro dvě různé trávy a stojí za to je rozlišovat:

• Stipa pennata — botanicky kavyl Ivanův, náš domácí stepní druh s dlouhými péřitými osinami. Starší literatura ho uvádí právě jako kavyl péřovitý nebo péřitý.
• Stipa tenuissima (dnes také Nassella tenuissima) — kavyl tenkolistý, drobná tráva z Ameriky, kterou zahradnictví prodávají nejčastěji pod jménem kavyl péřovitý, obvykle v kultivaru ‚Pony Tails‘.

Když si tedy v zahradním centru koupíte „kavyl péřovitý“, ve většině případů jde o Stipa tenuissima ‚Pony Tails‘. Tvoří vzdušné trsy vysoké 40 až 60 cm, které se za sucha zbarví do světle plavé a při každém závanu větru se vlní. Je krátkověká — po třech až čtyřech letech trs prořídne, zato se ochotně vysemení sama.

Péče je u obou stejná: plné slunce, propustná půda, žádné přehnojování a jarní pročesání starých stébel.

Stanoviště. Kavyl potřebuje plné slunce a vzduch kolem trsu. V polostínu se rozkládá, poléhá a osiny ztrácejí lesk. Krásně vynikne na okraji záhonu, ve štěrkové zahradě nebo mezi kameny, kde má za sebou tmavší pozadí a proti světlu prosvítá.

Půda. Nejlépe roste v propustné, spíše chudé a vápenité půdě. Těžkou jílovitou zeminu je potřeba při výsadbě prolehčit hrubým pískem nebo drtí. Trvale mokrá půda v zimě uškodí kavylu víc než mráz — drenáž je u něj důležitější než zimní kryt.

Výsadba. Sází se na jaře, a to jen z květináče s celistvým kořenovým balem; přesazování holých trsů kavyl nese špatně. Mezi rostliny nechte 30 až 50 cm podle druhu.

Zálivka. Po zakořenění zalévejte jen v dlouhém suchu. Kavyl je stepní tráva a přemokření snáší mnohem hůř než sucho.

Hnojení. Střídmě, jinak trsy zbytnějí a polehnou. Bohatě stačí jedna slabá dávka brzy na jaře, když tráva začíná rašit. Osvědčí se dokonalé přírodní hnojivo Hnojík — rozprostřete ho v tenké vrstvě kolem trsu a lehce zapravte do půdy, nebo z něj připravte výluh a trs jím jednou na jaře zalijte. Živiny se uvolňují pozvolna, takže tráva neroste zbytečně do měkka. Množství pro trvalky a traviny najdete v tabulce dávkování a na celý záhon okrasných trav se hodí balení 11 l. Souhrn pro celou venkovní výsadbu je v článku o hnojení venkovních a okrasných rostlin.

Množení. Nejjistější je výsev na jaře do misky a přepichování do květináčů. Starší trsy lze na jaře opatrně rozdělit, ale ujímají se hůř než semenáče.

Kavyl se nestříhá na podzim. Suchá stébla přes zimu chrání střed trsu před vlhkem a k tomu vypadají v jinovatce nejlépe z celého roku.

Hlavní zásah patří na konec února až začátek března, ještě před rašením: celý trs sestřihněte zhruba na 10 cm nad zemí. U jemných druhů, jako je kavyl tenkolistý, stačí trs místo stříhání pročesat rukou v rukavici a odumřelá stébla vytáhnout — nastříhané konce by jinak zůstaly ve trsu vidět.

Kdo chce osiny sušit do vazby, ustřihne stébla ještě před dozráním, jak je popsáno u kavylu vláskovitého. Po odkvětu je také možné odstranit odkvetlé laty, aby se tráva nevysemenila po celém záhonu.

Domácí druhy — kavyl Ivanův, vláskovitý i sličný — jsou u nás plně mrazuvzdorné a žádný kryt nepotřebují. Zimní ochranu ocení v drsnějších polohách kavyl obrovský a kavyl vousatý: stačí trs svázat do snopku a obsypat suchým listím nebo chvojím.

Rozhodující je ale odvodnění. Trs svázaný do snopku odvede vodu ven a střed nezahnívá; naopak sestřižená tráva ve zmrzlé kaluži zimu často nepřečká. Kavyl v nádobě přesuňte ke zdi, nadzvedněte květináč na podložky, aby z něj mohla voda odtékat, a stěny obalte netkanou textilií.

Kavyl je hlavně doplněk — sám o sobě je nevýrazný, ale rozzáří vše, co stojí vedle něj. Nejlépe se uplatní tam, kde má stejné nároky jako sousedé: plné slunce a suchá propustná půda.

• Levandule — klasická dvojice do štěrkové zahrady; modrofialové klasy a plavé osiny se doplňují barvou i tvarem.
• Perovskie a šalvěje — vzdušné modré svíce nad trsy kavylu vydrží kvést až do podzimu.
• Rozchodníky, netřesky a nízké trvalky na okraj záhonu, kde kavyl tvoří pozadí.
• Třapatkovky a ořechokřídlec do prérijního záhonu s dalšími okrasnými trávami.
• Vyšší druhy jako kavyl obrovský snesou i sousedství solitérních travin — třeba pampové trávy.

Do nádob se hodí kavyl tenkolistý; v truhlíku vydrží dvě až tři sezóny a pak je lepší ho vyměnit za nový semenáč.