Oleandr (Nerium oleander)

Stálezelený bohatě kvetoucí keř s jednoduchými nebo plnými květy. Rostlina je jedovatá.

• Stanoviště: Ve střední Evropě se pěstuje jako kbelíková přenosná rostlina na teplých, slunných místech.
• Výška: 2–3 m
• Doba kvetení: Červen – říjen
• Množení: Většinou řízky

Na záhon u nás oleandr nepatří — pěstuje se jako přenosná kbelíková rostlina: v teplé polovině roku stojí venku na slunci, přes zimu ve světlé chladné místnosti. Právě rytmus „ven na jaře, dovnitř na podzim“ rozhoduje o tom, jestli bude kvést.

Druhy rodu Nerium se vyskytují od oblasti Středomoří až po Japonsko. Patří do čeledi toješťovitých (Apocynaceae). Do stejné čeledi patří i adenium, které se na oleandr dokonce roubuje.

Ze tří známých druhů se pěstuje ve Středomoří jako venkovní rostlina a u nás jako kbelíková rostlina pouze oleandr obecný (Nerium oleander), 2–3 m vysoký, stálezelený, vzpřímený trsnatý keř. Listy stojí v přeslenech po třech nebo vstřícně, jsou protáhle kopinaté, 10–15 cm dlouhé a kožovité. Květy se objevují v koncových vrcholících, jsou růžové nebo bílé a u plané formy asi 3 cm široké. U kulturních odrůd se vyskytují i větší a více či méně plnokvěté typy, jež nejsou jenom bílé či růžové, nýbrž i červené, oranžově červenavé nebo žluté. Květy mají nálevkovitou korunu s hluboce pětidílným okrajem, který je v poupěti stočený. Plod je podlouhlý chlupatý měchýřek.

Oleandr je rozšířen v celé oblasti Středomoří a Orientu. Doprovází, tak jako u nás vrby, vodní toky, které občas vysychají a tvoří rozsáhlé porosty tam, kde si půda udržuje určitou vlhkost i v obdobích sucha. Oleandr patří ke starým kulturním rostlinám lidstva. První zmínky nacházíme u římských autorů. Do střední Evropy se dostal patrně již začátkem 16. století, jak dokládají staré herbáře.

Ano. Je nutné zdůraznit, že oleandry jsou jedovaté rostliny. Ve všech částech obsahují glykosidy s účinkem podobným náprstníku.

V praxi to znamená držet rostlinu mimo dosah malých dětí a domácích zvířat, po řezu a přesazování si umýt ruce a odstřižené větve nepálit v uzavřeném prostoru ani je nedávat do krmiva. Jedovaté jsou listy, květy i míza — na běžnou manipulaci to nic nemění, jen se nesmí nic z rostliny dostat do úst.

Oleandr se dá pěstovat poměrně snadno jako kbelíková rostlina. Nádobu volte spíš těžší a stabilní — dvoumetrový keř s plnou korunou se ve větru rád převrací — a vždy s odtokovým otvorem.

• plné slunce, čím tepleji, tím lépe
• propustný, výživný substrát
• vydatná zálivka po celé léto
• pravidelné přihnojování během vegetace
• světlé a chladné přezimování

Od půli dubna až do října může stát venku na slunném, pokud možno teplém místě, jen tak uspokojivě kvete. Po zimě strávené v chladu rostlinu vynášejte postupně: pár dnů do polostínu, teprve pak na plné slunce, aby se listy nespálily.

Potřeba vody v teplých ročních dobách je tak vysoká, že je třeba denně zalévat. Oleandr je jedna z mála nádobových rostlin, které nevadí voda stojící v podmisce — v přírodě roste u vodních toků. V zimě se naopak zalévá jen tolik, aby kořenový bal nevyschl.

Rostlina má vysokou potřebu živin, proto jsou nutné během vegetační doby pravidelné dávky tekutých hnojiv. Oleandr vytváří poupata po celé léto a bez přísunu živin kvetení brzy ustane.

Hnojí se od dubna zhruba do konce srpna. Na začátku září přihnojování ukončete — výhony tak do zimy vyzrají a rostlina snáz přečká přezimování. Vedle tekutých hnojiv se osvědčí organické hnojivo, které živiny uvolňuje postupně, takže se dávkuje o poznání volněji; stejný princip funguje i u ostatních rostlin pěstovaných v nádobách.

Při přesazování starších exemplářů je možné kořenový bal zmenšit tak, že se rostlina vejde opět do starého kbelíku. Nemusíte tedy s každým rokem kupovat větší nádobu — kořeny se seříznou po obvodu, doplní se čerstvý substrát a rostlina jde zpátky do stejného květináče. Přesazuje se na jaře, ještě před vynesením ven.

Množí se většinou řízky. Odebírají se z polovyzrálých letorostů a kořenují snadno — oleandr patří mezi dřeviny, jejichž řízky zakoření i v obyčejné sklenici vody.

Přezimovací prostory by měly být pokud možno světlé, teploty by neměly přesáhnout 4–8 °C. To je jádro celé věci: chladno a světlo. V teplém obývacím pokoji oleandr přes zimu vytáhne slabé výhony a příští léto kvete málo.

Dovnitř se stěhuje až před prvními mrazíky, obvykle v druhé polovině října — čím déle stojí venku v chladu, tím lépe se na klidové období připraví. Vhodné je světlé nevytápěné zádveří, chodba, garáž s oknem, prosklená veranda nebo studený skleník.

Krátkodobý pokles k nule oleandr venku zvládne, dlouhodobější mráz už ne — proto se u nás pěstuje jako přenosná kbelíková rostlina a nezůstává přes zimu na zahradě. Stejně se přezimují i další středomořské kbelíkovky, například olivovník.