Smil (Helichrysum)

Letničky a trvalky vhodné k sušení

• Stanoviště: chráněné výsluní s propustnou půdou
• Výška: do 90 cm
• Doba kvetení: červenec–září
• Množení: výsevem

Velmi obsáhlý rod smil (Helichrysum) z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae) je rozšířen hlavně v Asii, Africe a Austrálii.

V našich zahradách je nejčastější smil listenatý (Helichrysum bracteatum). Rostlina je známá jako „slaměnka“ a používá se jako sušená květina v kyticích, věncích a ve volných květinových úpravách. Květy různých barev se otevírají od července do září a jsou jedinou ozdobou rostliny, protože listy nejsou nijak vzhledné.

Slaměnkám vyhovuje plně slunné místo s běžnou zahradní půdou. Půda musí být propustná, protože rostliny nesnášejí mokro u kořenů. Slaměnky se používají ve skupinách s ostatními letničkami nebo se pěstují k řezu samostatně na záhonu. Výsev je poměrně snadný – přímo na místo v dubnu až květnu. Mladé rostliny se jednotí na vzdálenost 20–25 cm.

Květy pro sušení se musí sklidit ihned po otevření, jinak v terči černají. Svazky řezaných květů se zavěšují úbory dolů ve vzdušném a nepříliš světlém prostoru.

Slaměnka pěstovaná u nás na záhonu je letnička – v teplejších oblastech původu jde sice o krátkověkou trvalku, ale českou zimu venku nepřečká, a proto se každý rok vysévá znovu.

Smil italský (Helichrysum italicum) je středomořský polokeř, kterému se česky říká také kari rostlina nebo bylinka kari. Jméno má po vůni: úzké stříbřité jehličkovité lístky voní po kari koření. S kari kořením ze sáčku ale nemá nic společného – to je směs kurkumy, koriandru a dalších druhů koření. Smil italský dorůstá zhruba 40-60 cm a v červnu až srpnu kvete drobnými žlutými úbory v hustých chocholících.

Pěstování: chce plné slunce a hlavně propustnou, spíš chudou a suchou půdu – podobně jako levandule nebo rozmarýn. Mokro u kořenů, těžká jílovitá půda a hodně živin mu škodí víc než sucho. Na jaře se zaštipuje a lehce sestřihává do kompaktního tvaru, ale nikdy ne do starého dřeva.

Přezimování: u nás není spolehlivě zimovzdorný. Na zahradě potřebuje suché chráněné místo s výbornou drenáží a krytí, jistější je pěstovat ho v nádobě a přezimovat ve světlé nemrznoucí místnosti kolem 5-10 °C s velmi střídmou zálivkou.

Množení: nejsnáze polovyzrálými řízky v létě; ze semene roste pomalu.

Využití: snítka se přidává v malém množství do polévek, omáček a k masu a před podáváním se vyjímá, protože aroma je pryskyřičné a silné. Z kvetoucí natě se destiluje éterický olej známý jako immortelle, který se používá v kosmetice. Sušené úbory si dlouho drží barvu, proto se hodí i do suché vazby.

Smil řapíkatý (Helichrysum petiolare) pochází z Jižní Afriky a pěstuje se pro listy, ne pro květy. Okrouhlé, plstnaté a stříbřitě šedé listy na dlouhých převisajících výhonech se hodí do truhlíků, závěsných košů a nádob, kde tvoří klidný podklad pro pestré muškáty, surfinie nebo šalvěje.

Snese plné slunce i sucho a nemá rád přemokření. U nás se pěstuje jako letnička – přes zimu ho udržíte ve světle při 5-10 °C, nebo si na konci léta odeberete řízky, které snadno zakoření.

Je trvalka asi 30 cm vysoká. Nejlépe se jí daří v písčitých kyselých půdách nebo v půdách s nízkým obsahem vápna. Dobře působí ve vřesovišti. Zlatožluté květní úbory se objevují v hojném počtu během srpna. Úzké listy jsou vlnatě chlupaté.

Je to jediný domácí druh smilu a v bylinářství se jeho sušené úbory prodávají i pod názvem smil lékařský. Ve volné přírodě je smil písečný chráněný, na zahradě si ho proto pěstujte z nakoupených semen nebo sazenic.

Je asi 25 cm vysoká rostlina se sírově žlutými květy v hustých chocholičnatých květenstvích. Kvete v červenci až srpnu.

Vyznačuje se aromatickou vůní. Rostlina je 20 cm vysoká, má kopinaté, vlnatě chlupaté listy a kvete žlutě od června do července v chocholičnatém květenství.

Oba druhy velmi dobře působí mezi hvozdíky, jako jsou hvozdík písečný (Dianthus arenarius) a hvozdík kropenatý (Dianthus deltoides).

Je vhodnou rostlinou do skalek, není však u nás spolehlivě zimovzdorný a lépe přezimuje ve skalničkovém skleníku než venku. Tvoří poléhavé výhony až 30 cm dlouhé a kvete v červenci až srpnu.

Nízko nad kobercem z malých listů se objevují četné bílé úbory až 3 cm široké. Vyžaduje plné slunce a propustnou půdu. Množí se dělením trsů nebo řízky v létě pod sklem.

Smily pocházejí ze suchých a chudých stanovišť, takže s hnojením se to nemá přehánět. Přehnojená rostlina se vytáhne do měkkých výhonů, hůř kvete a v nádobě pak špatně přezimuje. Hnojík je přírodní organické hnojivo, které živiny uvolňuje postupně, takže se pro takové rostliny hodí líp než rychle působící roztoky.

• Trvalky ve skalce a smil písečný: stačí jedna slabá dávka na jaře, na chudé půdě se jim daří nejlíp.
• Slaměnky na záhonu k řezu: přihnojte při nasazování poupat, aby úbory byly velké a dobře vybarvené.
• Smil italský a řapíkatý v nádobě: v truhlíku je zásoba živin omezená, proto zalévejte slabým výluhem zhruba jednou za měsíc od května do srpna, pak přestaňte, ať výhony do zimy vyzrají.

Dávkování u dalších skupin rostlin shrnuje přehled univerzálního hnojiva, aromatické středomořské druhy pak hnojení bylinek.