Brukvovitá zelenina

Brukvovitá zelenina se jinak také jmenuje košťálová zelenina nebo košťáloviny. Stále se jedná o stejnou skupinu, která vznikla původně z brukve.

Tyto zeleniny mají obvykle kulaté nebo oválné tvary a mohou mít různé barvy a chutě. Mezi nejznámější druhy brukvovité zeleniny patří křen, kapusta, zelí, brokolice, květák a tuřín. Tyto zeleniny jsou bohaté na vitamíny, minerály a vlákninu a jsou oblíbené přísady v mnoha kuchyních po celém světě.

Existuje mnoho různých druhů brukvovité zeleniny. Mezi nejznámější druhy patří:

1. Křen – původně z brukve, ale spotřebovává se kořen, který má ostrou a kořenitou chuŤ, která se používá jako koření a přísada do omáček.

2. Kapusta – kulovitá nebo plochá zelenina s různými odstíny zelené a bílé barvy, která se často používá do salátů nebo vařená jako příloha.

3. Růžičková kapusta – vyšlechtěná z kapusty, má mále růžičky, které se vaří nebo zapékají. Její výhodou je, že vydrží na zahradě i přes zimu.

4. Zelí – kulovitá zelenina s pevnou hlávkou, dá se používat syrová i vařená.

5. Čínské zelí – má tmavé jednoduché listy, hodí se do salátů.

6. Pekingské zelí – někdy nesprávně nazývané čínské, má světlé listy, volně ložené, je výborné do salátů.

7. Brokolice – zelená zelenina s květovými hlávkami, která je bohatá na vitamíny a minerály a často se používá jako příloha nebo součást salátů, a i jako samostatné jídlo.

8. Kedluben – výborný je jako mladý k syrovému použití, starší pak na zpracování třeba jako kedlubnové zelí.

9. Květák – bílá nebo fialová zelenina s květovými hlávkami, je podobný brokolici, používá se spíše vařený, smažený nebo zapékaný.

10. Tuřín – kulovitá zelenina s jemnou chutí a měkkou, vláknitou dužninou.

Toto jsou pouze nejznámější druhy brukvovité zeleniny, existuje však mnoho dalších druhů, včetně různých odrůd a hybridů.

Brukvovitá zelenina může být poměrně snadná na pěstování, pokud se dodrží určité zásady. Následují obecné kroky pro pěstování brukvovité zeleniny:

1. Zvolte vhodné místo: Brukvovitá zelenina potřebuje slunné místo, maximálně polostín a kvalitní půdu. Ideální je, aby místo bylo chráněné před silným větrem. Některá zelenina – například růžičková kapusta – přesto potřebuje oporu, aby se nezlomila.

2. Připravte si půdu: Před výsadbou brukvovité zeleniny by měla být půda náležitě připravena. Doporučuje se dodat organickou hmotu, jako jsou např. hnůj nebo kompost, aby se zlepšila kvalita půdy; to proveďte na podzim před orbou nebo rytím.

3. Vyberte vhodnou odrůdu: Existuje mnoho odrůd brukvovité zeleniny, které se liší tvarem, velikostí, chutí a dobou zrání. Vyberte odrůdu, která je nejvhodnější pro vaše stanoviště, ale i z hlediska požadovaného výsledku.

4. Vysejte semena nebo zasaďte sazenice: Semena brukvovité zeleniny mohou být předem naklíčena, nebo se mohou vysévat přímo do půdy. Předem nakličte semena doma během března nebo dubna. Do půdy je vysévejte až v květnu. Sazenice lze koupit v zahradnických centrech a přesazovat do zahrady také během května.

5. Zálivka: Brukvovitá zelenina potřebuje dostatek vody pro správný růst a vývoj. Zálivka by měla být pravidelná a dostatečná, ale zároveň by mělo být zamezeno přemokření.

6. Ochrana před škůdci a chorobami: Doporučuje se pravidelně kontrolovat rostliny na přítomnost škůdců a chorob. Pokud jsou nějací škůdci či choroby nalezeny, je důležité rychle přijmout náležitá opatření, aby se minimalizovalo riziko poškození rostlin.

7. Sklizeň: Brukvovitá zelenina by měla být sklizena, když dosáhne požadované velikosti a zralosti. Různé druhy zeleniny mají různé doby sklizně. Růžičková kapusta se dá například sklízet i postupně, a to dokonce během zimy.

Je důležité si uvědomit, že různé druhy brukvovité zeleniny mají odlišné nároky na pěstování, takže je nutné je přizpůsobit individuálně.

Brukvovitá zelenina může být náchylná k různým druhům plísní, bakterií a jiných chorob, které mohou ovlivnit jejich růst a kvalitu. Nejčastější choroby brukvovité zeleniny jsou:

1. Plíseň brukvovitá – na líci listů vzniknou žlutavé skvrny a na rubu pod nimi šedobílý povlak. Nejvíc trpí sadba v pařeništi a mladé výsadby, protože plísni svědčí vlhko a hustý spon. Pomáhá vzdušný spon, zálivka ke kořenům a odolné odrůdy.

2. Bakteriální hniloby – napadají krčky a košťály, typicky u kedlubnu, zelí a květáku. Rostlina začne vadnout, na krčku se objeví vodnatá měknoucí místa a hlávka se kazí zevnitř. Bakterie se šíří poraněními, takže pomáhá opatrná manipulace při okopávání a včasné odstranění napadených rostlin.

3. Virózy – některé druhy brukvovité zeleniny mohou být náchylné i na virové infekce, které pak ovlivní růst a kvalitu rostlin a plodů. Je třeba kupovat odolnou sadbu nebo vlastní osivo mořit.

U brukvovité zeleniny se vyskytuje několik škůdců, kteří dokážou poškodit rostliny a snížit výnos. Nejčastější jsou:

1. Plži – jsou často problémem u brukvovité zeleniny, jako jsou např. zelí, kapusta nebo květák. Plži se živí listy rostlin a mohou poškodit celé rostliny tak, že rostliny odumřou. Můžete je sbírat mechanicky, nebo použít některé odpuzovače plžů – třeba dát kolem zeleniny jehličnaté větvičky, rozmačkané skořápky nebo zakoupené přípravky.

2. Mšice – mšice jsou malé zelené, příp. hnědé druhy hmyzu, které sají šťávy z listů a stonků rostlin. Mšice jsou často problémem u brukvovité zeleniny, jako jsou např. kapusta a zelí. Na mšice existuje mnoho přírodních přípravků, anebo se snažte do zahrady nalákat slunéčka sedmitečná nebo jiné druhy hmyzu, které se jimi živí.

3. Bělásci – housenky bělásků zelného a řepového ožírají listy až na žilnatinu a u zelí se prokoušou i do hlávky. Sbírejte je z rubu listů, kde bývají i žlutá vajíčka, nebo použijte přípravek na bázi Bacillus thuringiensis, který je povolený i v ekologickém pěstování.

• Můžete posypat kolem rostlin ve slabé vrstvě.
• Můžete dát při sadbě čajovou lžičku Hnojíku pod každou sazeničku.
• Vylouhujte Hnojík a zalévejte s ním okolo rostlin, nebo rostliny výluhem postříkejte (můžete polít i bez cezení přes listy z konve).

Tři nejčastější potíže košťálovin, které rozhodnou o tom, jestli něco sklidíte:

• Nádorovitost kořenů brukvovitých (Plasmodiophora brassicae) — nejobávanější choroba košťálovin. Rostlina za slunce vadne, i když je zalitá, a po vytažení má na kořenech hrbolaté nádory. Nedá se ničím vyléčit a v půdě vydrží až dvacet let. Jediná obrana je nesázet brukvovité na stejné místo dřív než po sedmi letech, vápnit půdu (patogenu nesedí pH nad 7) a pěstovat odolné odrůdy. Napadené rostliny nikdy nedávejte na kompost.
• Dřepčíci — drobní černí skákaví brouci, kteří v mladých listech vykousávají hustou síť dírek. Nejhorší jsou v suchém teplém dubnu a květnu na právě vzešlé sadbě, kterou dokážou zlikvidovat za pár dnů. Pomáhá bílá netkaná textilie hned po výsevu, mulč a udržování vlhkého povrchu půdy — dřepčíkům suchý povrch svědčí.
• Květilka zelná — muška, jejíž larvy vyžírají chodbičky v kořenech a krčku. Rostlina zakrní, vadne a dá se vytáhnout ze země bez odporu. Nejjistější je manžeta z lepenky nebo netkané textilie nasazená ke krčku po výsadbě, která mušce zabrání naklást vajíčka k rostlině.

Která zelenina patří mezi brukvovité?

Zelí, kapusta, růžičková kapusta, květák, brokolice, kedluben, ředkvička, ředkev, tuřín, vodnice, čínské zelí, pak i řepka a hořčice. Naopak cuketa, dýně ani okurka mezi brukvovité nepatří — jsou tykvovité.

Proč mi brukvovitá zelenina vadne, i když ji zalévám?

Klasický příznak nádorovitosti kořenů. Vytáhněte jednu rostlinu a podívejte se na kořeny — nádorovitost dělá hrbolaté zduřeniny. Druhou možností jsou larvy květilky zelné, které vyžírají chodbičky v krčku.

Jak dlouho nesázet brukvovité na stejné místo?

Alespoň čtyři roky, a pokud se už na pozemku objevila nádorovitost, tak sedm let a víc. Spory v půdě vydrží klíčivé až dvacet let.

Proč mi květák netvoří růžice?

Nejčastěji kvůli nedostatku vody v době zakládání růžice, nedostatku dusíku nebo prudkému výkyvu teplot. Květák je z košťálovin nejnáročnější — potřebuje vyrovnanou zálivku a dobře zásobenou půdu.

Snáší brukvovitá zelenina čerstvý hnůj?

Nesnáší. Čerstvý hnůj podporuje bujný růst na úkor hlávek a zvyšuje riziko hnilob. Hnojí se vyzrálým hnojem nebo kompostem už na podzim, případně organickým hnojivem zapraveným před výsadbou.

Čím brukvovitou zeleninu hnojit?

Košťáloviny jsou náročné na živiny, hlavně na dusík a vápník. Základ dejte před výsadbou — organické hnojivo HNOJÍK zapravte do půdy nebo dejte čajovou lžičku pod každou sazenici. Živiny se uvolňují postupně, takže vydrží po celou dobu růstu hlávky. Dávkování najdete v tabulce dávkování.