Cibule kuchyňská

Cibule mnohostranně použitelná v kuchyni, vyskytuje se v mnoha odrůdách

• Stanoviště: slunné, teplé, půdy humózní a hluboké
• Prostor pro rostliny: závislý na odrůdě
• Doba pěstování: jaro nebo podzim
• Doba sklizně: srpen (přezimované odrůdy od května)
• Množení: přímým výsevem (možné i přesazení) nebo pěstování ze sazečky
  
  

Cibule kuchyňská pochází zřejmě ze Střední Asie. Již v prehistorické době se prokazatelně pěstovala k léčebným účelům a jako zelenina, patří tedy k nejstarším kulturním rostlinám. V dnešní době je pěstování cibule ve světě velmi rozšířené. Cibuli se nejlépe daří v teplých a slunných oblastech s dostatkem dešťových srážek během hlavního růstového období. Příznivé jsou středně těžké, záhřevné půdy, které nejsou přímo hnojeny čerstvým chlévským hnojem.

Cibuli lze pěstovat z přímého výsevu na jaře (hloubka výsevu 1–1,5 cm), letní výsev k přezimování je možný jen v klimaticky příznivých oblastech. Semenáčky se také mohou přesazovat. Pěstování ze sazečky (malé cibulky z výsevu v předcházejícím roce) trvá kratší dobu než pěstování z výsevu. Nejvhodnější je sazečka malé velikosti (cibulky menší než 2 cm), která nevybíhá předčasně do květu. Sazečka se sází v březnu až dubnu ve vzdálenosti 25 × 6 cm a pak v podmínkách dlouhého dne cibule narůstají.

Počáteční růst cibule je pomalý, proto je potřebné pletí a kypření půdy. Za sucha v červnu a červenci se zálivkou podpoří růst cibulí. V srpnu, když nať polehne, cibule dozrávají. Cibule dosušené po sklizni na suchém místě se lépe skladují.

Určité nové odrůdy (‘Presto’, ‘Romy’) lze pěstovat ze sazečky, která se sází koncem září a přes zimu je přikryta slámou. Cibule se sklízejí již od května.

Jarní výsev: cibule ze semene se sklízí později než ze sazečky, ale přes zimu vydrží déle, raší méně a později. Semeno musí být čerstvé, od druhého roku rychle ztrácí klíčivost. Vysévejte co nejdřív, od poloviny března do začátku dubna, na záhon zrytý na podzim a na jaře jen urovnaný hráběmi. Řádky 20–30 cm, hloubka 1–1,5 cm. Do osiva přimíchejte trochu semen salátu, špenátu nebo ředkvičky, které rychle vzejdou a řádky označí. Výsev utužte prkénkem a rostliny později vyjednoťte na 10 cm.

Ze sazenic: semeno se vyseje v únoru až březnu do mírně teplého pařeniště nebo na záhon. Sazenice se 3–4 listy, obvykle v květnu, se sázejí mělce na 8 cm do řádků 20 cm. Listy se před výsadbou zkrátí asi o třetinu. Je to pracnější a sklizeň je pozdější než z přímého výsevu.

Letní výsev na nejranější cibuli: v polovině srpna (v teplých oblastech asi o 10 dní později, v chladnějších o 10 dní dřív) vysejte zimovzdornou odrůdu určenou pro podzimní výsev. Do zimy vyrostou rostlinky do síly tužky, vyjednotí se až na jaře. Taková cibule se sklízí nejdřív ze všech, k zimnímu skladování se ale nehodí.

Pěstování ze sazečky, její vlastní výrobu a skladování popisuje článek cibule sazečka. Ostřejší příbuznou, která tvoří trsy cibulek, představuje článek šalotka.

Na cibuli se často vyskytují některé choroby a škůdci: plíseň cibulová, krčková hniloba, květilka cibulová a mol cibulový. Odrůdy cibule se liší tvarem, barvou, velikostí, délkou pěstební doby a způsobem použití (suchá cibule, sazečka, zelenačka s natí, zeleninová cibule). Dnešní šlechtěné odrůdy cibule kuchyňské vznikaly z krajových odrůd (Všetatská, Hradecká aj.), a tak tomu bylo nejen u nás, ale i v jiných zemích.

Plíseň cibulová se objevuje od května do srpna za vlhkého a teplého počasí, hlavně ve vlhčích a uzavřených polohách. Na listech vznikají žlutavé až hnědé skvrny se šedým až nafialovělým povlakem, listy žloutnou a odumírají a cibule pak hnije na záhoně i ve skladu. Prevence: otevřená, vzdušná a slunná poloha, žádné přehnojení dusíkem a střídání záhonů. Zbytky napadených rostlin ani odpad z čištění cibule nekompostujte.

Krčková hniloba napadá cibuli hlavně po deštivém konci léta a projeví se ve skladu: krček měkne a cibule od něj hnije. Pomáhá nepřehnojovat dusíkem, sklidit včas a cibuli dobře usušit. Cibule ze semene trpí méně než ze sazečky. Podrobnosti najdete v článku krčková hniloba.

Květilka cibulová klade v květnu a červnu vajíčka na přízemní části listů, nejvíc u hustě a pozdě sázené cibule a na záhonech hnojených chlévským hnojem. Larvy vyžírají spodní část listů i cibule, které pak hnijí. Prevence: pěstovat cibuli ve druhé nebo třetí trati, nesázet pozdě a hustě a žloutnoucí rostliny včas vytrhat i s cibulí, dřív než se larvy zakuklí v zemi. Proti náletu much pomáhá i jemná síť nebo netkaná textilie přes záhon.

Jako zeleninové se označují odrůdy s velkými cibulemi, s mírnou chutí a s bílým vnitřkem. Dosud se pěstovaly hlavně ve Španělsku, Portugalsku a v USA. Mohou se pěstovat i u nás, ale příliš vlhké polohy jim nesvědčí. Vysévají se v dubnu přímo na místo nebo se předpěstované sazenice vysazují v dubnu venku (25 × 15 cm). Zralé zeleninové cibule jsou choulostivé na otlačení a nevydrží dlouho. Nejznámější odrůdy jsou: ‘The Kelsae’, ‘Exhibition’, ‘Denia’, ‘Yellow Sweet Spanish Sperlings Jumbo’.

Naťové odrůdy tvoří malé cibule a listy s dlouhou bílou pochvou. Podstatnou konzumní částí jsou listy, nikoliv cibule. Podle odrůdy a podle klimatu je možný jarní nebo podzimní výsev.

Odrůdy:

• ‘Weisse Frühlingszwiebel’,
• ‘Weisse Königin’,
• ‘Kaigaro’,
• ‘Evergreen Bunching’, ‘Keep Well’,
• ‘Dragon Eye’
• a ‘White Spear’.

Cibule zimní neboli sečka (Allium fistulosum) pochází z oblasti Bajkalu a Altaje. Je vytrvalá a mrazuvzdorná, netvoří velké cibule a pěstuje se pro nať, kterou lze používat místo pažitky. Na nať je ranější a výnosnější než cibule kuchyňská a obsahuje vitamín C. Snese polostín pod ovocnými stromy a roste téměř v každé půdě. Na jednom místě vydrží 4–5 let.

• Výsev: v březnu až dubnu přímo na záhon do řádků 20 cm, později vyjednotit na 15 cm. Nebo sazenice z výsevného záhonu či truhlíku, po 3–4 rostlinkách do sponu 30 × 30 cm.
• Množení dělením: trsy se dělí na jaře nebo v červenci až srpnu, odkopky se sázejí do sponu 25 × 25 cm.
• Péče: stejná jako u cibule kuchyňské, během vegetace přihnojit.
• Sklizeň: nať hlavně na jaře, ale i později během roku; mladé rostliny až když zesílí. Na jaře lze sklizeň uspíšit přenosným pařeništním rámem nebo fólií.

Hustě nasázená sečka v květináči dává v zimě v místnosti při 16 °C zelenou nať, kterou lze několikrát stříhat. Rychlení podrobně popisuje článek jarní cibulka.

Namrzlá cibule: pokud cibule ve skladu namrzne, nehýbejte s ní a nechte ji pomalu samovolně rozmrznout. Pak ji lze normálně použít, pro jistotu co nejdřív. Cibule úplně zmrzlá při silném mrazu se už nevzpamatuje a patří do odpadu.

Vlastní semeno: v březnu nebo první polovině dubna vyberte ve skladu středně velké, nerašící cibule: kulaté nebo mírně zploštělé, bez krku, s pevnou dužninou a sladkou chutí. Vysaďte je do sponu 50 × 20 cm tak, aby nad zem vyčníval jen zaschlý krček, a zem kolem nich dobře přitlačte. Květní stvoly přivažte ke kolíkům. Koncem srpna, když okolíky zbělají a semena jsou na povrchu černá, stvoly odřízněte, dosušte, semena vydrolte a vyčistěte.

Cibule je cizosprašná, v okruhu 500 m by neměla kvést jiná odrůda. Semeno z cibulí, které vyběhly do květu hned v prvním roce, k výsevu nepoužívejte.