Pór (Allium porrum)

Zelenina s mírnou chutí je jako koření nepostradatelná v mnoha jídlech

• Stanoviště: středně těžké, propustné půdy s dostatkem vody a živin
• Doba pěstování: v březnu–dubnu přímý výsev na místo nebo výsev v únoru–březnu do truhlíků pro výsadbu od dubna do června
• Doba sklizně: od srpna, přezimování na záhonu možné
• Množení: výsevem

Za domov divokého typu póru letního (Allium ampeloprasum) se považuje oblast východního Středomoří. Pór je starou kulturní rostlinou – jeho historii lze sledovat až ke starým Egypťanům, Řekům a Římanům. Na rozdíl od cibule kuchyňské pór nemá vyvinutou cibuli ani ostrou chuť. Pěstování póru je dnes velmi rozšířené.

V běžné řeči se místo spisovného póru mnohem častěji říká pórek. Jde o tutéž zeleninu, botanicky pór pravý (Allium porrum). Do stejného rodu patří i česnek, se kterým pórek sdílí nároky na půdu i typické ploché uspořádání listů. V kuchyni se používá bílá pochva listů a světle zelená část nad ní; tmavě zelené konce listů se obvykle odkrajují do vývaru.

S dobrými výnosy lze počítat v půdách středně těžkých, propustných, bohatých na živiny, na humus a v polohách se středně vysokými teplotami. Pór se vysévá přímo na místo (březen až duben), nebo se ve vzdálenosti 30 × 15 cm vysazují předpěstované sazenice z výsevů od února. Spotřebitel dává přednost póru, který má přízemní pochvovitou část listů bílou a dlouhou. Lze toho dosáhnout volbou vhodné odrůdy a nahrnováním půdy k rostlinám během jejich růstu.

Prakticky z toho plynou dva možné začátky. Sazenice předpěstované od února se vysazují od dubna do června, přímý výsev na místo patří do března a dubna. Sazenice se sázejí hlouběji, než rostly v truhlíku – čím hlouběji stojí pata rostliny, tím delší bílá pochva vyroste. Kořínky i špičky listů se před výsadbou zkracují asi o třetinu, aby se sazenice rychleji ujala.

Nahrnování je to hlavní, co odlišuje pěkný pórek od zakrslého. Půda se k rostlinám přihrnuje postupně během celého léta, vždy jen tolik, aby se nesypala mezi listy. Druhá cesta ke stejnému cíli je sázet do rýhy hluboké 10 až 15 cm a tu během růstu postupně zasypávat. Pórek je zároveň náročný na vláhu – v suchém létě se zalévá vydatně a raději méně často. Vrstva mulče mezi řádky drží vlhkost a ušetří část zálivky.

Pór je dobrou předplodinou, protože svými četnými kořeny prokypřuje půdu. Mol a květilka cibulová jsou nejčastější škůdci póru. V domácí zahradě se pór sklízí podle potřeby, ale ani po nejčasnější výsadbě to nemůže být dříve než v srpnu. Pór vysazovaný do konce června může přezimovat venku, nejlépe pod vzdušnou přikrývkou a s vysoko přihrnutou půdou.

V posledních letech se k nim přidala vrtalka pórová, která zanechává v pochvě listů typické chodbičky. Jak poškození vypadá a co s ním, popisujeme v samostatném článku vrtalka pórová.

Zimní odrůdy vydrží na záhoně až do jara a sklízejí se průběžně, jakmile povolí mráz. Vyrytý pórek vydrží ve sklepě zapíchnutý ve vlhkém písku několik týdnů, nakrájený snáší i zmrazení. Na záhoně se osvědčuje střídat řádky pórku s mrkví; prokypřená půda po póru pak svědčí i celeru.

Odrůdy pórku se dělí podle doby sklizně. Letní a podzimní mají delší a světlejší pochvu a rostou rychleji, zimní jsou nižší a tužší, listy mají spíš do modrozelena a snesou mráz přímo na záhoně. Podle toho se vybírá i termín výsevu: na letní sklizeň se seje nejdřív, zimní odrůdy snesou pozdější výsadbu, protože jim na vyzrání zbývá celý podzim. Vedle vlastního póru se v zahradách pěstuje i jeho příbuzná sečka neboli zimní cibule — na rozdíl od póru tvoří nahloučené cibulky a sklízí se hlavně kvůli duté nati.

• ‚Titan‘
• ‚Hilari‘
• ‚Alma‘
• ‚Bavaria‘
• ‚Elefant‘
• ‚Herbstriesen‘

• ‚Blaugrüner Winter‘
• ‚Winterriesen Alaska‘
• ‚Karentánský‘.

Pórek stojí na záhoně dlouho – od jara až do zimy – a celou tu dobu tvoří listovou hmotu. Patří proto mezi zeleninu s vyššími nároky na živiny, především na dusík a draslík. Základ dodá dobře vyzrálý kompost zapravený na podzim nebo brzy na jaře. Během léta se pórek přihnojuje průběžně, nejlépe v menších dávkách po každém nahrnutí půdy – živiny se tak dostanou tam, kde rostlina zrovna zakořeňuje.

Pravidelné přihnojování zvládne i univerzální organické hnojivo, které živiny uvolňuje postupně a zároveň dodává organickou hmotu. Poslední dávka patří nejpozději na přelom srpna a září: pozdě přihnojený pórek zůstane měkký a hůř přečká zimu. U zimních odrůd je pro mrazuvzdornost důležitější draslík než dusík.

Pórek potřebuje hlubokou, spíš vlhčí a dobře vyhnojenou půdu, nejlépe středně těžkou s neutrální reakcí. Protože je náročný na živiny, sází se nejraději po plodinách, které dostaly chlévský hnůj: po bramborách, košťálové zelenině nebo okurkách. Po jiné předplodině zapravte na podzim uleželý hnůj nebo kompost, orientačně kolem 2 kg/m².

Termín výsevu a výsadby se řídí tím, kdy chcete sklízet:

Sazenice se předpěstují na výsevním záhonku nebo ve studeném pařeništi. Před výsadbou se kořeny i listy zkracují asi o třetinu a rostliny se sázejí na dno rýh hlubokých kolem 10 cm. Po výsadbě je dobře zalijte.

Přímý výsev patří do března až začátku dubna, do řádků 20–30 cm od sebe. Pórek vzchází pomalu, a tak se do řádku přidává trocha semen salátu, ředkvičky nebo špenátu. Ty vzejdou rychle, označí řádek a dá se mezi nimi dřív plít. Vzešlý pórek se jednotí na 10–15 cm.

Během léta pórek okopávejte, vydatně zalévejte a přihnojte. Rýhy se zahrnují postupně, jak rostliny rostou, a před sklizní se k nim přihrne ještě trocha zeminy. Tak vyrostou dlouhé vybělené pochvy.

Třásněnky. V srpnu a září sají na listech drobné, asi 1 mm velké bělavě žluté larvy třásněnek. Listy pak mají stříbřité skvrny. Pomáhá pravidelná zálivka, protože třásněnkám svědčí sucho a teplo, a pórek nesázejte hned vedle cibule. Při silném napadení lze použít povolený přípravek podle registru ÚKZÚZ, vždy podle etikety.

Termíny platí pro střední polohy. V teplých oblastech můžete začít o 1–2 týdny dřív, na horách později.

Pórek, který necháte na záhoně do druhého roku, vyžene květní stvoly. Když je včas odříznete, vytvoří rostlina na spodu bílé cibulky jemné chuti. Ještě víc cibulek získáte tak, že rostliny na podzim vyjmete a znovu rozsázíte: v srpnu dalšího roku pak vyroste trs malých cibulek, které chutí připomínají perlovou cibuli. Lépe se k tomu hodí letní pórek. Rostliny se přes zimu uloží ve studeném sklepě a na jaře se vysadí zpět na záhon.

Perlová cibule je blízká příbuzná póru, u nás málo známá. Netvoří velkou cibuli, ale drobné bílé cibulky, které se nejčastěji nakládají do octa. Roste téměř všude a nepotřebuje půdu čerstvě hnojenou chlévským hnojem.

• Výsadba: cibulky se sázejí zpravidla v srpnu, 3 cm hluboko, do řádků 15–20 cm od sebe a v řádku po 8–10 cm.
• Zima: do podzimu vyraší listy, které mráz snesou.
• Péče: na jaře a v létě záhon kypřete a odstraňujte plevel.
• Sklizeň: v červenci až srpnu.

Uskladnění póru na zimu. Pokud chcete mít pórek po ruce i v mrazech, vyryjte ho před zámrazem, zkraťte listy na polovinu a založte ho do země ve studeném pařeništi, do písku v chladném a vzdušném sklepě nebo do krechtu. Další cibulovou zeleninu najdete v přehledu cibulová zelenina.