Celer (Apium graveolens): pěstování, hnojení a recepty

(Apium graveolens)

Celer, přesněji miřík celer, je dvouletá rostlina z čeledi miříkovitých. Pěstuje se zejména pro bulvy a také pro listy.

Pěstovat celer můžete i na své zahrádce, není to složité a hodí se i do smíšené výsadby, nejčastěji s pórem nebo cibulí; pěstuje se i vedle okurek.

Celer obsahuje mnoho užitečných látek, z vitamínů jsou to vitamín C, vitamíny skupiny B a vitamín PP, z minerálních látek jsou to hlavně sodík, draslík, vápník, fosfor a hořčík.

Listy celeru se v lidovém léčitelství používaly jako močopudný prostředek a celer měl pověst přírodního afrodiziaka. Tyto účinky se připisovaly listům i bulvám, vědecky doložené ale nejsou.

Řapíkatý celer je druh celeru, který je vyšlechtěn pro sklízení řapíků (natě, listů), zatímco kořeny (bulvy) jsou potlačeny. Řapíkatý celer je velmi oblíbený zejména ve středomořské kuchyni, ale také v kuchyni americké, protože má stejně jako klasický celer mnoho zdraví prospěšných látek (vitamíny C, B, K, kyselinu listovou, draslík, sodík, hořčík, fosfor, jod) a obecně se považuje za superpotravinu. Je nízkokalorický a má hodně vlákniny, proto se hodí do lehké stravy.

Celer se pěstuje od starověku, znali jej staří Egypťané, Řekové i Římané. Tehdy byl smuteční rostlinou, která se jedla na pohřebních hostinách, dokonce se údajně dával do věnců na hroby.

Řekové a Římané znali i ušlechtilé pěstování celerových řapíků – přihrnovali natě zeminou, aby řapíky zůstaly bílé a byly více jemné a křupavé.

Do střední Evropy se celer dostal ve středověku, listy i bulvy se používaly do polévek, salátů nebo se pekly společně s hovězím.

V Čechách se bulvový celer prokazatelně pěstuje až v 19. století.

Celer se u nás pěstuje ten bulvový, i když – pokud se vám podaří sehnat sazenice nebo semínka naťového, můžete se pokusit i o jeho pěstování, a to podobným způsobem.

Celer můžete pěstovat ze semínek, nebo koupit sazenice. Ze semínek jej může pěstovat pouze ten, kdo má k dispozici teplé pařeniště / vytápěný skleník, protože semínka potřebují výsev během února, vyšší teplotu pro klíčení (16 až 18 °C) a stabilní klima. Vyséváme cca 0,5 až 1 g osiva na 1 metr čtvereční.

Pro menší zahradu je lepší si pár sazenic koupit. Nakupujeme u ověřených obchodníků, dbáme na to, aby sazenice byly čerstvé, zdravé a silné.

Sazenice na zahradu vysazujte bezpodmínečně až po 15. květnu, aby nebyly ohroženy mrazem. Vysazujte je cca 40 cm od sebe, popř. do sponu 40 x 40 cm. Pokud vysazujete mezi okurky, řiďte se vzdáleností mezi okurkami.

Sazenice důkladně zalijte a může přidat přírodní organické hnojivo – viz Hnojení celeru. 

Další péče

Celeru byste neměli během vývoje odstraňovat listy, protože to nepříznivě ovlivňuje tvorbu bulvy. Maximálně se doporučuje sbírat suché listy, aby u rostliny nezahnívaly.

Zálivka by měla být pravidelná, záhon s celerem by nikdy neměl zcela vyschnout. Jakmile se zastaví růst bulv, už nikdy jej nenastartujete.

Kromě zálivky je důležité i hnojení!

Bulvovému celeru se nejlépe daří v hluboké, středně těžké, stále vlhké půdě s dostatkem humusu, ideální jsou hlinitopísčité až písčitohlinité půdy. Dobrými předplodinami jsou košťáloviny, plodová zelenina a brambory. Celer může jít i po rané zelenině, jako je špenát, salát nebo ředkvičky. Na stejný záhon se vrací nejdřív po 4 letech (kvůli chorobám, viz níže).

• Sazenice: velké bulvy vyrostou jen ze silných sazenic. Semena se vysévají od poloviny února, nejpozději začátkem března, a sazenice se dvakrát přepichují. Při koupi volte hrnkované sazenice s kořenovým balem, levné slabé sazenice se nevyplatí.
• Termín: ve druhé polovině května, po ledových mužích. V teplých oblastech lze o týden dřív, na horách později.
• Hloubka: sázejte jen tak hluboko, jak sazenice rostla v sadbovači nebo hrnku. Zasypané srdéčko zpomalí vývoj bulvy.
• Zálivka: po výsadbě vydatně a pak tak, aby půda zůstala stále vlhká. Zalévejte ke kořenům, nejlépe do brázdiček mezi řádky, ne na listy, mokrá nať podporuje choroby. Utuženou půdu po zálivce mělce okypřete.

Celer je dvouletá rostlina. V prvním roce tvoří bulvu, kvést má až druhý rok po zimě. Chlad je pro něj signál, že zima proběhla. Když mladé sazenice po výsadbě delší dobu stojí v chladu nebo je zasáhne mráz, rostlina to vyhodnotí jako přezimování. Místo bulvy pak ještě v tomtéž létě vyžene květní stonek a bulva zůstane malá. Obecně tento jev vysvětlujeme v článku vybíhání do květu.

• Nesázet brzy. Sazenice patří ven až po zmrzlých, tedy po 15. květnu.
• Při ochlazení přikrýt. Když se po výsadbě ještě ochladí, přetáhněte přes záhon netkanou textilii. Chladu se vyhněte i při předpěstování, třeba na studeném parapetu nebo v nevytápěném skleníku.
• Nešetřit na vláze. Sucho zastaví růst bulvy a rostlina ve stresu vybíhá snáz.

Výsev: celer klíčí pomalu

Semena celeru jsou drobná a klíčí asi tři týdny. Aby šla rozprostřít rovnoměrně, smíchejte je s pískem. Jen je přitlačte a nezasypávejte, klíčí na světle. Výsev denně rosete jemnou sprškou. Jakmile povrch vyschne, klíčky zahynou.

Kam celer zasadit

Celer patří k náročné zelenině, v osevním postupu do první tratě. Chce půdu bohatou na humus, draslík a vláhu. Čím a kdy ho hnojit, rozebíráme v článku hnojivo na celer. Dobrým sousedem je pór, který má stejné nároky, případně cibule. Vedle brambor se naopak nedaří celeru ani bramborám.

Celer zůstává na zahradě jako jedna z posledních zelenin. Může zůstat do září/října, dokud nehrozí přízemní mrazíky.

Bulvy vyrýváme opatrně vidlemi nebo rýčem, abychom je nepoškodili – poškozené bulvy nevydrží uskladnění.

Celer nikdy nenecháme dlouho na záhoně, ale uskladníme jej buď v krechtu (jáma v zemi, do které se zelenina uloží a zasype hlínou), ve vyprázdněném pařeništi, nebo ve sklepě – například v bednách s pískem. Menší množství se dá uchovávat v lednici.

POZOR: Celer před uskladněním nemyjte, pouze očistěte od hrubých nečistot.

Dobře uskladněný celer vydrží po celou zimu.

Celer roste dlouho, ale bulvy snadno namrznou. Sklízí se obvykle v první polovině října. Předčasně sklizené i namrzlé bulvy vydrží ve skladu kratší dobu.

• Bulvy vyryjte, otřete zeminu a kořeny zkraťte na 2–4 cm.
• Listy hned opatrně ulomte rukou, nenařezávejte je. Ponechte jen malé srdíčko z nejmladších lístků.
• Ve sklepě bulvy zakládejte do písku tak, aby srdíčko a hlava zůstaly volné.
• Ulomené zdravé listy usušte jako koření do polévek.

Další způsoby uložení najdete v článku skladování zeleniny.

Do konce srpna se řapíkatý celer pěstuje stejně jako bulvový: stejné sazenice, termín výsadby i péče. Snese ale i záhon hnojený na podzim uleželým hnojem. Někdy se sází na dno asi 15 cm hlubokých brázd, v hustším sponu než bulvový.

Bělení se dělá v první polovině září, aby řapíky byly jemné a světlé:

1. Řapíky nahoře těsně pod listy volně svažte provázkem.
2. Obalte je od země až k listům balicím papírem nebo vlnitou lepenkou. Jednodušší je přihrnout rostliny zeminou (v brázdách to jde snadno), řapíky ale pak mohou převzít pach půdy.
3. Po třech týdnech bez světla jsou řapíky vybělené a sklízí se.

Samobělící odrůdy rostou vysoko, vzpřímeně a kompaktně a svazovat se nemusí. Zbylé rostliny před mrazy vyzvedněte s balem a založte i s obalem do vlhkého písku ve vzdušném chladném sklepě. Ve zcela tmavém sklepě lze obal sundat. Řapíky se jedí syrové v salátu nebo krátce povařené ve slané vodě.

Menší bulvy, které při podzimní sklizni vyřadíte, nemusíte vyhazovat. Uložte je do sklepa nebo do vyprázdněného pařeniště a přes zimu z nich ve skleníku vyrostou čerstvé listy. Bulvy se sázejí nahusto do skleníkového záhonu, sklízí se nať nebo celé rostliny. Když rychlíte postupně po menších dávkách, máte zelenou nať od listopadu do března.

V chladnějším skleníku roste nať pomaleji a sklizeň se posune. Listový celer můžete po první sklizni nechat na záhoně a sklízet ho postupně. Osvědčenou odrůdou listového celeru je ‚Jemný‘ s jemnými aromatickými listy, které jdou dobře usušit (dostupnost ověřte). Pěstuje se ve sponu 30–40 × 40 cm.

Řapíkatý celer se tímto způsobem spíš uchovává, než rychlí. Rostliny se před mrazy vyjmou z pole i s balem a založí do skleníku nebo pařeniště. Při nižších teplotách vydrží čerstvé až 2 měsíce. Další zeleninu, kterou můžete ve skleníku pěstovat přes zimu, najdete v článku Co pěstovat ve skleníku v zimě.

Celer patří mezi zeleninu s nejdelší vegetační dobou. Na záhoně stojí od poloviny května až do října a celou tu dobu tvoří nať i bulvu, takže potřebuje vyrovnaný přísun živin po celé léto — jednorázová dávka na jaře mu nestačí.

Základ dodá vyzrálý kompost nebo univerzální organické hnojivo zapravené do půdy před výsadbou. Čerstvý chlévský hnůj celeru nesvědčí: bulvy po něm rostou rozvětvené a praskají. Během léta se přihnojuje průběžně v menších dávkách, naposledy zhruba měsíc před sklizní — pozdní dávka dusíku zhoršuje skladovatelnost bulev.

Kromě dusíku, fosforu a draslíku je u celeru důležitý bor. Při jeho nedostatku uprostřed bulvy hnědne a duté dřevnatí dužnina (srdéčková hniloba) a bulva se nedá uskladnit. Bor si rostlina snáz vezme z půdy bohaté na organickou hmotu, takže pravidelné organické hnojení tady zabírá lépe než jednorázová minerální dávka. Stejné nároky má i zbytek kořenové zeleniny — petržel i mrkev. Vrstva mulče mezi řádky navíc udrží vláhu, bez které se růst bulvy zastaví.

• Můžete posypat kolem rostlin ve slabé vrstvě.
• Můžete dát při sadbě trochu Hnojíku pod každou sazeničku (množství najdete v dávkování).
• Vylouhujte Hnojík a zalévejte s ním okolo rostlin, nebo rostliny výluhem postříkejte (můžete polít i bez cezení přes listy z konve).

Ani celeru se bohužel nevyhnou choroby nebo škůdci. Mezi nejčastější patří septorióza a strupovitost bulv.

Septorióza celeru, neboli septoriová skvrnitost celeru, je houbovitá choroba. Poznáte ji tak, že na okrajích listů celeru vznikají hnědé skvrny se žlutým okrajem plným černých teček. Listy zasychají a odumírají, zdravé jsou jen mladé srdíčkové listy. Choroba se vyskytuje zvláště za deštivého počasí. Rostliny je možné preventivně ošetřit vhodným fungicidem povoleným pro celer.

Strupovitost bulev celeru – tato choroba napadá bulvy, vytváří na nich hnědé skvrny, které způsobují, že uskladněný celer v zimě hnije. Prevencí je dezinfekce sadbovačů i nářadí a pro uskladnění celeru raději zvolit pozdní výsadbu.

Obě choroby se šíří hlavně za vlhka, v uzavřených polohách bez proudění vzduchu a při přehnojení dusíkem.

• Celer pěstujte na stejném záhonu nejdřív po 4 letech, tím se vyhnete oběma chorobám.
• Kupujte zdravé osivo a sazenice. Zbytky napadených rostlin odneste ze záhonu, na kompost nepatří.
• Proti strupovitosti bulev pomáhá dostatek bóru. Na lehkých a vápněných půdách použijte hnojivo s bórem a dávkujte ho přesně podle návodu, bór se snadno předávkuje.
• Bulvy se strupy ve skladu hnijí, při ukládání je proto vyřaďte.

Příznaky a ochranu proti septorióze podrobně rozebírá článek septoriová skvrnitost celeru.

Možná se vám zdá, že celer se hodí maximálně do polévky, ale my vám dokážeme, že zpracování celeru je neskutečné množství.

Budete potřebovat:

• 1 velkou bulvu celeru,
• 3/4 l vody
• 1/4 l octa
• 120 g cukru
• 10 g soli
• špetku tymiánu

Postup:

Celer oloupejte, omyjte a nakrájejte na plátky.Dejte do hrnce s vodou, octem, solí, cukrem a tymiánem. Vařte, dokud celer není měkký. Bez sterilace vydrží několik dní v lednici nebo ve spíži. Pokud jej ve sklenicích sterilujete 30 minut při 85 °C, vydrží přes celou zimu.

TIP: Podávat můžeme s mořskými plody, další zeleninou a citronem

Budete potřebovat:

• 1 menší bulvu celeru
• sůl
• pepř
• cca 100 g majolky a 100 g bílého jogurtu
• bazalku
• rajče nebo papriku na ozdobu

Postup:

Celer oloupejte, umyjte a nastrouhejte na hrubém struhadle. Ihned smíchejte s ostatními surovinami, aby nezhnědl. Natírejte na chléb, chlebíčky z veky nebo jednohubky z rohlíků a zdobte lístkem bazalky, kouskem rajčete nebo kouskem červené papriky.

 Budete potřebovat:

• 0,5 kg celeru
• 0,5 kg brambor
• 150 ml smetany
• 50 g másla
• sůl a pepř.

Postup:

Celer oloupejte, omyjte a nakrájejte na kousky. Povařte v osolené vroucí vodě cca 20 minut. Mezitím oloupejte, omyjte a nakrájejte brambory, přidejte k celeru a vařte dalších 20 minut. Sceďte, rozmixujte na kaši, osolte a opepřete, vmíchejte smetanu s máslem a ihned podávejte.

TIP: Hodí se k pečenému masu (kachna, husa, telecí, zvěřina).

Budete potřebovat:

• 1/2 bulvy celeru,
• cca 2 mrkve
• 1 cibuli
• 1 vejce
• 150 ml smetany
• 700 ml vývaru (může být z masoxu)
• kousek másla
• sůl
• pepř
• nasekanou petrželku

Postup:

Celer a mrkev očistěte, nastrouhejte na hrubém struhadla. Cibuli oloupejte, nakrájejte nadrobno a zpěňte na másle. Přidejte celer a mrkev, orestujte, zalijte vývarem a vařte do změknutí. Pak odebereme část zeleniny na ozdobu, zbytek rozmixujeme, vrátíme na plotnu a chvíli povaříme se smetanou a rozšlehaným vejcem. Dochutíme solí a pepřem, podáváme ozdobené uvařenou zeleninou a posypané petrželkou.

Obměna: Rozmixujeme celou zeleninu a zdobíme krutonky z housky a bylinkami.

Budete potřebovat:

• 1 až 2 bulvy celeru
• olej
• sůl, popř. bylinky (tymián, rozmarýn aj.)

Postup:

Celer oloupejte a nakrájejte na asi 1 cm silné proužky, aby vypadaly jako hranolky. Povařte je 1 až 2 minuty v osolené vroucí vodě. Poté přendejte na pečicím papírem vyložený plech, přidejte bylinky, pokapejte olejem a pečte ve slabé vrstvě při 220 °C dozlatova. Solte až nakonec a rovnou podávejte.